„Všichni se teď bojí“ – Syrští alavité se po pádu Asada obávají odplaty | Světové zprávy

U okraje prašné cesty byly spěšně otřeny židle a stůl, když mi dychtivé ruce naznačily, abych se posadil.

Byly vyneseny další židle a vedle jehněčího boku, který se jemně pohupoval na háku před vedlejšími dveřmi řezníka, jsem potkal vůdce malé chudé komunity poblíž města Jableh.

Stejně jako mnozí v Jablehu jsou Alawité, menšina, z níž pochází rodina Assadů.

Nejnovější Sýrie: Velká Británie v „diplomatickém kontaktu“ s povstaleckou skupinou

Po velkou část občanské války v Sýriekterý začal v roce 2011, byli uzavřeni před velkou částí násilí, které se přehnalo po celé zemi.

Po 50 let byli mnozí z hlavních vojenských poradců a velitelů Asadovy rodiny Alawité a není možné zveličovat zášť, kterou pociťuje velká část syrské společnosti vůči jejich komunitám.

Během rozhovoru bylo jasné, že se jednoduše bojí – bojí se sektářské odplaty.

Komunitní vůdce Muhammad Issa Allan mi řekl, že chtějí skoncovat s hlídkami maskovaných vojáků HTS (Hayat Tahrir al Sham) na pick-upech s těžkými kulomety.

Místo toho chtějí organizované hlídky s místními zástupci jedoucími po boku povstaleckých sil.

„Chceme jeden stát a jeden lid a přejeme si, aby věci šly dál a zlepšovaly se,“ vysvětlil mi.

„Nechceme mafie, chceme, aby byl syrský stát jednotný jako jeden.“

Sledoval jsem, jak ostatní členové komunity souhlasně přikyvují.

„Potřebujeme bezpečnost pro menšiny v Sýrii, chceme civilní policii, ne maskované muže, a uznání našich vlastních práv jako menšiny,“ poznamenal Mahmoud Mahmoud.

Zajímavé je, jak se zdá, že všichni chtějí být součástí nové Sýrie, pokud budou chráněna jejich práva.

„Chceme jen žít v bezpečí, protože všichni se teď určitě bojí – nikdo se teď nebojí – ale určitě bychom se měli všichni spojit, abychom problémy překonali a spolupracovali, všichni jsme jedno,“ řekla mi Roula Allan.

„Bojíme se ztráty bezpečnosti a sektářství. Za éry zločince jsme žili odděleně, nyní chceme žít v bezpečí, chceme bezpečí a zdraví.“

👉 Klepnutím můžete sledovat svět, ať máte své podcasty odkudkoli 👈

Lidé zde tvrdí, že život pro ně za Asada nebyl znatelně lepší než pro ostatní – i když mimo alawitskou komunitu jsem ještě nepotkal nikoho, kdo by s nimi souhlasil.

V zemi, kde byly kontrolní body po celá desetiletí bezútěšnou součástí každodenního života, bylo osvěžující vidět jen velmi málo.

Ale u vjezdu do Jablehu bylo znatelně přítomno ozbrojené kontrolní stanoviště HTS – střežilo veškerý vstup a výstup.

Na hlavní ulici v samotném centru města se hlídky zdají nápadně nemístné.

Přečtěte si více:
Děti vykopávají kosti, kde je zavraždily desítky
Nad ruskou základnou v Sýrii křičí tryskáče

Vojáci – někteří s dlouhými černými vlasy a oblečenými v maskáčích nebo v kuklách s těžkými kulomety – se cítí spíše jako okupační armáda než jako ochránci nové, svobodné země.

Ve městě se mluví o tom, že zástupci HTS domlouvali schůzky s alawitskou komunitou, aby se pokusili najít společnou řeč, ale pro ty, kteří zde žijí, je stále nervózní napětí.

Pokud chce nová vláda dosáhnout úspěchu této nové svobody, bude muset uznat a chránit všechny menšinové komunity v Sýrii, a to by mohla být skutečná zkouška.