Naděje se vrací do východního Aleppa – které Assad přinutí téměř uhasit | Světové zprávy

Syrské a ruské síly vypustily na východní Aleppo vše, co mohly. Čtyři roky bojovali o to, aby dostali druhé syrské město pod plnou kontrolu Bašára Asada.

V prosinci 2016, kdy režim po ničivém obléhání a bombardování konečně přestal střílet, tam byl civilní život téměř vyhaslý.

Doktor Obeid Diab nám chce ukázat, jak to vypadá, když zasáhne sudová bomba.

Narazíme na něj na ulici a přicházíme, jak to často dělá, zkontrolovat, co zbylo z jeho bytu.

Ve věku 84 let a elegantně oblečený v dlouhém tmavém kabátě řeže nesourodou postavu proti pustým, zničeným střepům zničených budov a kaskádám sutin.

„Spadla sem sudová bomba,“ říká a ukazuje na pustinu. „Díky bohu jsme tu nebyli. Byli jsme venku na návštěvě u přátel.“

„Pohřbili jsme děti holýma rukama“

Sudové bomby jsou v podstatě to, co znějí – sudovité válce naplněné výbušninami, šrapnely, chemikáliemi, čímkoli, co je po ruce, shozené z letadla nebo vrtulníku.

Režim by improvizoval. Nerozlišující poškození, minimální náklady. Asad jejich použití popřel, ale bylo všudypřítomné Sýrie.

Tenhle zabil devítiletou neteř doktora Diaba. Řekl, že ji a další děti v sousedství musel pohřbít holýma rukama.

„Zasáhli by bez rozdílu. Trysky by přeletěly a bomby by spadly. Jestli to vítr zavane sem nebo tam, to nevíte. Máte na mysli konkrétní cíl? Ne, nemyslím si to.“ Prostě trefí a jdou.“

Přečtěte si více
Noví syrští vůdci přebírají rozbitý národ
Uvnitř továren, které financovaly Assadův narkstát
Jak syrští rebelové svrhli Asada za týden

Hrůzy neskončily, když bombardování přestalo, i když přestal pracovat jako dětský lékař ze strachu, že režim přijde po doktorech, kteří pracovali na východě.

Stejně si pro něj přišli, protože odmítl působit jako udavač, říká. Byl uvězněn na 50 dní, muž ve věku 80 let, poté držen v domácím vězení.

„Vězení bylo tak špinavé a tak přeplněné. Museli bychom spát na boku, naskládaných vedle sebe v malé místnosti. A ty vši a svrab… to ani nedokážu popsat,“ říká.

„Pamatuji si, jak jsem jednou viděl přítele a řekl jsem, že chci být ve stejné místnosti jako on. A důstojník říká: „Chceš být ve stejné místnosti jako on? Bude navždy zavřený. Je to to, co chceš?“ ‚ Zadržení pro ně byli jen čísla.“

Stoupáme po schodech směrem k tomu, co zbylo z jeho bytu, kolem pytlů cizrny a krabic rýže ze Světového potravinového programu, na kterých se hromadí prach. Pár pantoflí jsou úhledně umístěny vedle velkého koberce s nápisem UNHCR (United Nations High Commission for Refugees).

Zbytek je vybledlá elegance, nádech starého Aleppa. Doktor Diab se snažil opravit, co mohl v zadní místnosti, která byla nejvíce poškozena.

Někdy stále spí ve své posteli, ačkoliv byt je příliš nebezpečný na to, aby žil na plný úvazek. „Kdo se zdravým rozumem by opustil svůj domov?“ říká.

Obavy z ISIS – ale doufám, že HTS přinese stabilitu

Každý, koho potkáme, má svůj příběh, každý stejně děsivý jako ten poslední. Ali na ulici venku má na sobě vlněný baret pletený v barvách revoluční vlajky.

Je mladší, bojového věku. Vypadá strašidelně, stejně jako hejno dětí kolem něj, které si hrály v troskách. Je to jejich strýc.

Říká, že zůstal ve svém domě na této ulici ve východním Aleppu celou cestu během obléhání v roce 2016 a tak dlouho, jak mohl i poté, když oblast ovládaly režimní milice.

„Neodvážili jsme se ani projít po té cestě. Kdybychom to udělali, okradli by nás, vzali by nám věci. Zastavili by tě, vzali by ti peníze a obvinili by tě, že jsi ozbrojený.“

Poté byl uvězněn na tři roky, nejprve na zpravodajské základně letectva v Aleppu a poté u vojenské rozvědky v Damašku. Když byl propuštěn, nechali ho sloužit v armádě. Nyní je konečně doma.

Ptám se ho, jestli si myslí, že boje ustanou, a jestli se bojí oživení Islámského státu (IS), o kterém USA říkají, že se shromažďuje k oživení na severovýchodě Sýrie.

„Opravdu doufáme, že přijde větší stabilita a že Hayat Tahrir al Sham (HTS) bude mít autoritu nad celou Sýrií, zvláště nad těmi chlapy. Nechceme další problémy.“

V rozbombardovaných ulicích opět čilý ruch

Obchod, který udělal z Aleppa jedno z největších světových historických obchodních měst, se vrací zpět na východ.

Hlavní silnice jsou stejně živé a chaotické jako v západním Aleppu, rušný provoz a stánky a lidé shánějící nejrůznější zboží.

Ale podívejte se nahoru a obchodníci zaklínili své markýzy a mříže shawarma do rozbitých, vybombardovaných budov. Ulice lemují trosky a odpadky. Z nějakého důvodu jsou všichni žebráci, které vidíme, ženy.

Tato válka si vyžádala i ženy a děti, ale byli to převážně muži, kteří bojovali napříč nesčetnými frakcemi nebo byli ztraceni v žalářích režimu. Možná právě proto.

Noah, který provozuje obchod s parfémy, říká, že od převzetí HTS je podnikání pomalé.

Směnný kurz zaznamenal obrovské výkyvy. Lidé se zaměřují na základní potřeby, na jídlo a vodu.

Kurdské okresy v severním Aleppu jsou stále nebezpečné, palba odstřelovačů kurdských milicí, které se cítí být obklopeny a obležené, zabila za poslední dva týdny asi 100 lidí.

„Není to super stabilní, lidé se stále docela bojí, zvláště když je v noci tma,“ říká Noah. „Lidé jdou domů, jakmile zapadne slunce.“

Ale je tu naděje. Před historickou pevností Aleppa, kde HTS pózovali před dvěma týdny, když obsadili město, než vyrazili na jih na hlavní město, děti mávají revoluční vlajkou a žasnou nad velbloudem a poníkem vyvedeným pro turisty.

Aleppo bylo ve své dlouhé historii svědkem brutálních kapitol. Doufejme, že další bude méně sadistický než předchozí.

„Předtím jsme žili v hrobě. Bylo to jako znovuzrození.“ Řekl mi to doktor Diab. „Teď cítíme čerstvý vzduch. Je to nepopsatelný pocit.“