Jak se životy několika dětí po amputaci, kterým bylo dovoleno opustit Gazu, přestavují jinde | Světové zprávy

Upozornění: Tento příběh obsahuje znepokojivé obrázky

Chcete-li najít bezpečí před Gazou, musíte se nejprve stát obětí katastrofálního zranění a poté mít to štěstí, že budete identifikováni, vybráni a extrahováni.

To je jedna z mnoha brutálních pravd z této dlouhé války.

Sledoval jsem příběhy několika z mála Palestinců, kteří opustili Gazu kvůli lékařské péči.

Od začátku války v říjnu 2023 získala povolení a dočasná víza pro Spojené státy k léčbě méně než 100 dětí.

Celkem za tu dobu z Gazy odešlo za léčbou několik stovek dětí – většina do jiných zemí Blízkého východu. Nebylo možné potvrdit přesné číslo, ale víme, že Spojené království žádné nepřijalo.

Před několika týdny na chicagské letiště O’Hare dorazila do Ameriky na léčbu největší samostatná skupina dětí z Gazy.

Na palubě letu Royal Jordanian 263 z Ammánu bylo osm palestinských dětí.

Toto číslo, i když je nepatrné, odráží obrovský úspěch charitativní organizace, která to umožnila – Palestine Children’s Relief Fund (PCRF).

Ale také odráží hluboké diplomatické a politické selhání; skutečnost, že bylo možné získat pouze osm z mnoha tisíc těch, kteří potřebují naléhavou lékařskou péči.

Dveře do příletové haly v O’Hare se otevřely a odhalily flotilu invalidních vozíků, z nichž každý vezl dítě nesoucí jizvy z války, které po sobě zanechali.

Mezi nimi dva bratři, kteří přežili bombový útok, který zabil jejich sestru.

Za nimi chlapec, který přišel o všechny své sourozence a ruku. Nyní je jediným dítětem své matky. Cestovala s ním. I ona je nyní po amputaci.

Jako poslední se objevila vstupními dveřmi tečka na jejím invalidním vozíku.

Nedlouho poté, co se Rahaf naučila chodit, přišla v srpnu při izraelském útoku na její dům o obě nohy.

Všechny jejich příběhy odrážejí kolektivní hrůzu. Jsou civilními oběťmi izraelského bombardování Gazy, které následovalo po útocích Hamasu ze 7. října 2023.

Děti dorazily do Ameriky po masivním kolektivním úsilí zahrnujícím PCRF a Shriners – jednu z největších amerických neziskových sítí dětských nemocnic.

Ve spolupráci s několika vládami usnadnili těžbu.

Izrael kontroluje všechny hranice Gazy a evakuaci povoluje pouze ve výjimečných případech, pouze ve výjimečných případech a pouze s jedním rodičem nebo opatrovníkem.

Po svém letu děti odcestovaly do nemocnic Shriners v různých částech země – Kalifornie, Oregon, Illinois, Jižní Karolína, Kentucky a Missouri.

Tento týden jsem v Missouri strávil den s dvouletou Rahaf a její matkou Israa Saed.

Setkali jsme se v domě amerického páru, který se dobrovolně stal jejich hostiteli na čas strávený v USA.

Šest měsíců od bombardování Rahafova domu a tři týdny poté, co ona a její matka dorazily do Ameriky, jsem se přišel podívat, jak se teď přestavuje malý život.

První věc, která mě zasáhla, když jsme seděli v obývacím pokoji hostitelské rodiny, bylo, jak šťastný nyní vypadá Rahaf.

Pravá noha jí chybí pod kolenem a levá noha je téměř úplně pryč – amputovaná těsně pod kyčlí.

Přesto pobíhala po podlaze před námi a honila modrý balónek s výkřiky smíchu. Její maminka se při sledování usmála.

Nálada popírala ohromnost jejich zkušeností a dilema jejich cesty.

Až do tohoto měsíce Israa a Rahaf nikdy neopustili Gazu. Nyní jsou v Americe, bez jazyka a bez zbytku své rodiny – manžela Isray a jejích dvou malých chlapců.

„Moji další dva synové jsou ještě malí a… musím zůstat se svými ostatními dětmi, nebo musím odejít?“ řekla o svém dilematu.

„Rahaf potřebuje její mámu. Nemohl jsem ji pustit (do Ameriky) samotnou. A hlavně také s mými zlomeninami, lokty, pažemi. Doufal jsem v nějakou léčbu.“

Israa byl zraněn při stejném útoku 1. srpna. Obě její paže byly těžce poškozené. Nové rentgenové snímky pořízené od chvíle, kdy dorazila do Ameriky, ukazují část kosti, která stále chybí na jejím pravém předloktí.

Zeptal jsem se na její rodinu v Gaze.

„Ano, povídáme si, ale internet není nejlepší. Pořád se nám daří konverzovat. Otázka, která se stále opakuje, zní: ‚Kdy se můžeš vrátit? Kdy tě maličké dostanou zpět? Kdy se můžeme setkat znovu?'“

Israa vzlykal. Ve tváři byla zřetelná bolest.

„Dá-li Bůh, mým přáním je, aby moje děti žily bezpečně daleko od jakýchkoli konfliktů a válek. Bezpečně. To je moje přání.“

Prohlédli jsme si fotografie Rahafa v růžových šatech před útokem na izraelském telefonu a video, jak šla po schodech jejich bytového domu.

„Měla ráda být princeznou,“ řekla Israa.

Israa mi pak pár týdnů po útoku ukázal fotografii Rahafa na nemocničním lůžku v Gaze, jak se dívá na své amputované nohy.

Zeptal jsem se, jestli chápe, co se jí stalo.

„Ptala se ‚moje nohy jsou zničené, co se stalo?‘,“ řekl Israa, že jí řekli, že to byla raketa. Nyní se Rahaf tomuto tématu vyhýbá. „Pokud zahájíme konverzaci, změní téma.“

Dobrou zprávou je, že Rahafovy amputace byly vzhledem k situaci provedeny dobře.

Okolnosti zajistily, že se zdravotníci z Gazy stali v úrazové chirurgii mezi nejlepšími na světě. Tím ale péče v Gaze končí. Nedostatek lékařů, vybavení a fungujících nemocnic znemožňuje dlouhodobou péči.

Amputace vyžadují neustálou práci lékařů s různými dovednostmi, včetně ortopedických chirurgů, plastických chirurgů a protetiků.

Děti se ztracenými končetinami vyžadují celou další vrstvu péče, protože stále rostou. Rahaf bude často potřebovat nové protetické končetiny, jak bude větší.

Protetici odhadují, že na každou smrt ve válce pravděpodobně připadá třikrát více přeživších amputovaných. Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze počet mrtvých ve válce nyní přesáhl 45 000.

Podle analýzy charitativní organizace Oxfam bylo v Gaze izraelskou armádou zabito více dětí než ve stejném období v jakémkoli jiném konfliktu za posledních 18 let.

Tato čísla dávají představu o počtu amputovaných, dospělých a dětí, kteří jsou stále uvnitř Gazy.

Prostřednictvím tlaku charitativních organizací a závazků ohledně léčby ze strany nemocnic Spojené státy přijaly malý počet dětí z Gazy, ale hlavním blokátorem je izraelská vláda, která kontroluje přístup do pásma přes všechny hranice.

Josh Paul je bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí, který loni rezignoval kvůli válce v Gaze.

V rozhovoru pro Sky News řekl, že situace se zraněnými dětmi představuje hluboké selhání americké diplomacie.

„Dokonce i v případě něčeho tak humanitárního, jako je záchrana životů dětí, dostat je do kritické péče, to neznamená, že by Amerika nebyla ochotna žádat. Jde o to, že Amerika není ochotná tlačit,“ řekl Paul.

„A dalo by se to udělat během vteřiny, kdyby chtěli. Kdyby prezident Biden zvedl telefon (do Izraele) a řekl: „Zastavujeme naše dodávky zbraní, dokud nepustíte děti, dokud nevypustíte kriticky zraněné děti nebo kriticky nemocné děti do péče, nestojíme při vás.“

O tom, proč se neudělalo více, pan Paul řekl: „Jsou to politické náklady… věřil, že zaplatí. Myslím si, že je to těžká chyba ve výpočtu.“

„Myslím, že americké veřejné mínění se radikálně změnilo a bude se měnit i nadále.

„Také si myslím, že geopolitické pobídky se také posunuly a je tu cena, jasná cena, kterou platíme za naši bezpodmínečnou podporu Izraeli.“

Podívejte se a přečtěte si naše další příběhy o dětech z Gazy:
Uvízl v Gaze s nejvzácnějšími chorobami
Dívka se vzácným onemocněním opouští Gazu
Sky potkává teenagerku, které její strýc amputoval nohu

Dalším krokem pro Rahafa je protetika. Je to laskavost cizích lidí a jejich dary, díky kterým se to všechno stane.

Pak bude čas, aby znovu začala chodit. Ale shledání s rodinou je zatím mnohem méně jisté.