Afghánské ženy se odvažují v roce 2025 snít o životě bez Talibanu a „genderového apartheidu“ | Světové zprávy

Mladé ženy žijící pod represivní nadvládou Talibanu v Afghánistánu se odvážily podělit se o své naděje a obavy pro rok 2025, které sahají od ukončení „genderového apartheidu“, až po prostou procházku do parku.

Všem pěti dvacetiletým ženám byla přerušena studia nebo kariéra od doby, kdy se Taliban v roce 2021 zmocnil kontroly a agresivně zasáhl proti právům žen.

„Mým přáním pro rok 2025 je mít život bez vlajky Talibanu,“ říká jedna žena v nahrané video zprávě, kterou tajně poslal našemu zvláštnímu zpravodaji Alexi Crawfordovi.

„To není jen moje přání, ale přání všech afghánských žen.“

Druhá žena doufá, že „ženy v Afghánistán bude uznáván jako lidské bytosti“ a další sní o tom, že bude moci jít „do parku, na hřiště a do kosmetických salonů„.

Ženy, které jsou aspirujícími novinářkami, spisovatelkami, právničkami a učitelkami, všechny hovořily anonymně kvůli obavám, že budou potrestány v zemi, která násilně omezuje svobodu projevu a nedávno zakázala kontakt s cizinci.

Všichni jsou nyní z velké části omezeni ve svých domovech.

Islámská fundamentalistická skupina již vyloučila ženy z vysokoškolského vzdělávání a většiny zaměstnání a zakázala jim mluvit nebo ukazovat své tváře na veřejnosti.

V sobotu zakázala v novostavbách okna, která hledí do míst, kde by mohla být vidět žena.

A v neděli řekl, že uzavře všechny nevládní organizace, které stále zaměstnávají ženy, dva roky poté, co jim řekl, aby přestaly pro ně pracovat afghánské ženy, údajně proto, že nenosily správně islámský šátek.

Ve vysoce osobních nahrávkách ženy říkají, že se chtějí „znovu učit“ a „chodit po ulicích beze strachu“ – a doufají, že Mezinárodní trestní soud bude stíhat členy Taliban.

Jeden říká, že navzdory své „obtížné“ situaci mají afghánské ženy „stále naděje a stále mají sny“.

„Když vidím ptáky létat ve vzduchu, zírám na ně a hluboce přemýšlím o tom, jaké mají štěstí,“ říká.

Totéž si myslí, když „(slyší) o dívkách v jiných zemích, jak jsou úspěšné… Taky bych si přála, abychom to dokázali. Jsme také lidé“.

Dodává: „Sním o dni, kdy se budu moci dále vzdělávat… mít svobodu slova a mohu říkat, co chci… O dni, kdy všechny afghánské dívky budou moci znovu chodit do školy ve svých krásných uniformách. , což mi opravdu chybí.“

A nakonec sní, „že jednoho dne mohou všechny afghánské dívky vyjít ze svých domů a chodit po ulicích beze strachu“.

Dodává: „Žádám všechny lidi, kteří nás dnes slyší, aby na nás nikdy nezapomněli… Doufám, že nikdo z vás nezažije to, co jsme dnes.“