Asfaltová silnice se vine rozlehlými hektary zemědělské půdy ohraničené zavlažovacím kanálem ve státě Al Jazira, centru zemědělského srdce Súdánu. Idylická scéna zelené orné půdy bude připravena na říjnové sklizně.
Ale jen hodinu jízdy po této silnici je hlavní město obleženého státu Wad Madani, kde jsou civilisté terorizováni silami rychlé podpory (RSF), když bojují s armádou o územní kontrolu.
Pokračující válka zatlačila dovnitř 14 milionů lidí Súdán k akutnímu hladu a 1,5 milionu nyní podle Světového potravinového programu OSN (WFP) buď čelí hladomoru, nebo hladomoru hrozí.
Navzdory milionům hektarů orné půdy, šířící se násilí způsobilo, že farmáři, kteří živili zemi a region, jsou na pokraji masového hladu.
Stáli jsme na vojenském kontrolním stanovišti na okrajích farem Al Jazira, zatímco se lidé přistěhovali a odcházeli. Někteří vojáci byli na korbě farmářských náklaďáků. Jiní se prohrabávali v taškách a dokumentech mladíků stojících u autobusu, který je přivezl z nepřátelského území.
Obraz venkovského klidu poznamenaného militarizací.
„Farmy na této straně byly zasaženy,“ říká Abdullahi a ukazuje na cestu hlouběji do státu. Sedí na korbě pick-upu plného mužů a pár vojáků.
„Ale farmy vepředu jsou bezpečné,“ dodává a ukazuje na farmy vzdálenější. Hospodaří od dětství a působí smutně rezignovaně.
„Válka tak silně zasáhla naše farmy. Nejsou žádné finance, žádné palivo, žádné hnojivo, žádné pesticidy. Letos nic.“
Přečtěte si více:
„Dej mi svou dceru, nebo si ji vezmeme“
Miliony Súdánců vysídlených válkou čelí novému boji
Zatímco Abdullahi cestuje hlouběji do Al Jazira, farmář jménem Yousif Hassan vyjíždí ven. Jeho pick-up je plný rodiny a přátel, kteří jedou vzadu. Vědí, že – prozatím – jsou ti šťastní.
„Známe lidi ve vesnici jménem Tanoub. Žili tam po generace, ale když přišla válka, museli ze země uprchnout,“ říká Yousif.
„Všechny jejich farmy na čočku byly vypáleny a nyní jsou rozptýleni na různá bezpečná místa. Vesnici nechali prázdnou – nezůstal tam ani jeden člověk.“
Vracíme se zpět do Gadarifu, sousedního státu Al Jazira a dalšího zemědělského centra. Zde jsou ikonická sezamová pole bezpečným místem a komunita – ponořená do respektu k významu zemědělství – tvrdě pracuje na zmírnění utrpení těch, kteří uprchli ze svých rodných měst v zemědělských státech.
Mahad Haj Hassan, náboženská škola u hlavní silnice ve městě Gadarif, je nyní provizorním táborem pro 5000 vysídlených lidí. V současné době je v táboře 280 těhotných žen a mnoho z nich spí na karimatkách na tvrdé zemi. Jejich jedinou stálou podporou jsou dobrovolníci, kteří řídí tábor v přízemí, zatímco se studenti učí Korán ve vyšších patrech.
V rohu školního dvora se k sobě choulí stany vysídlených farmářů.
„Všichni z nás jsme farmáři,“ říká Mansour a gestikuluje na muže, ženy a děti všude kolem sebe. „RSF přišla do našich domovů – útočila na lidi, mučila je a zabíjela.“
Dodává: „Opustili jsme své domovy a naše staré lidi – kteří později zemřeli hladem. Opustili jsme naše farmy. Pěstovali jsme pšenici, cukrovou třtinu, lilek a meloun a nechali jsme to všechno za sebou. A teď je čas na sklizeň.“
Přichází překvapivé jídlo: kbelíky vařené rýže a brambor, které daruje skupina zemědělců dychtivých pomoci.
„Lidé sem nepřišli s ničím, jen s tím, s čím utekli. Ano, pocházejí z zemědělských oblastí, ale nemají teď nic, čím by se mohli uživit,“ říká Fatma Adam Hassan, šéfka Organizace pro rozvoj zemědělství.
„Jsou v nouzi, takže musíme zasáhnout.“
Source link