„Toto je naše země, zasloužíme si to“: Desítky Izraelců plánují překročit hranice a usadit se v Gaze | Světové zprávy

Když na nás slunce dopadá poblíž kibucu Be’eri v Izraeli, Avi se dívá na místo, kde chce opravdu žít. Je to jen dvě míle daleko a třpytí se to na slunci.

„Bylo by to naše privilegium,“ říká a dívá se na svou ženu a tři malé děti.

Jejich plán je přestěhovat se do Gazy.

Není si jistý, kdy to bude možné, ale doufá, že to bude brzy, až bude bezpečné se nastěhovat.

Jako na zavolanou se ozve bum, když je do Gazy vystřelen další granát z nedalekého stanoviště zbraní.

Avi není sám.

Kolem nás jsou desítky a desítky Izraelců, kteří se chtějí dostat do Gazy a nárokovat si zemi jako svou.

Přišli na konferenci o přesídlení Gazy do kibucu Be’eri jako ukázku síly a odhodlání. Mnoho z nich jsou páry s dětmi.

Sledujte nejnovější: Živé aktualizace Středního východu

Je tam stan, kde se baví mládež, stánek s pitím a pódium s proslovy a hudbou. Lidé si povídají ve stínu pagody.

Je zde spousta zbraní a atmosféra je bohatá na pocit frustrace, oprávnění a dokonce i vzrušení.

Reshit přišla se svými přáteli. Je dcerou izraelského vojáka, který strávil měsíce v Gaze a nyní bojuje v Libanonu. Je přátelská, otevřená, výmluvná a naprosto jistá sama sebou.

Tak proč byste chtěli žít v Gaze?

„Protože je to naše vlast,“ odpovídá. „V Tóře stojí, že toto je náš domov, naše země a máme plné právo tam žít.

„Při tom zemřelo tolik vojáků. Musíme pokračovat v tom, co začali. Zemřeli z nějakého důvodu. Něco začali. A myslím, že je naší povinností pro ně a pro jejich rodiny skutečně pokračovat v tom, co začali.“

„Obětovali se pro něco, takže se pro tu věc musíme obětovat také.“

Co, ptám se, o Palestincích, kteří již žijí v Gaze? Co by se s nimi mělo stát? Nevynechá ani pauzu.

„Měli bychom je zabít, každého do posledního z nich. A pokud to vláda neudělá, měli bychom je prostě vykopnout. Tohle je naše země. A my si to zasloužíme.“

Masové vraždění nenavrhují ostatní lidé, které potkáváme, alespoň ne při rozhovoru s námi, ale myšlenka, že by se Palestinci měli vzdát své země a být posláni do jiných národů, se zdá běžná.

„V průběhu historie země, které prohrají války, ztratí svou zemi,“ řekl mi muž jménem Boris, který říká, že je aktivistou Likudu, politické strany premiéra Benjamina Netanjahua.

Až donedávna měla myšlenka vysílat osadníky do Gazy jen velmi málo příznivců – okrajový návrh s téměř žádnou dynamikou.

Pravicoví politici za to nyní s chutí skočili jako rostoucí znamení jejich odhodlání nejen porazit Hamás, ale změnit region.

Přečtěte si více:
Bývalý šéf MI6 varuje, že Spojené království by mohlo čelit dalšímu islamistickému extremismu
Svět už nebude „tolerovat žádné další výmluvy na pomoc Gaze“, říká premiér
Kdo byl „Řezník Khan Younis“ Yahya Sinwar?

A tak spolu s rádoby osadníky jsou tady politici, kteří propůjčují svou váhu.

Itamar Ben-Gvir, otevřený ministr národní bezpečnosti, se objeví, aby poskytl svou podporu a souhlasil s tím, že Palestinci by měli být odstraněni z Gazy.

Dalším VIP návštěvníkem je Ariel Kallner, poslanec za Likud, který mi říká, že je zde, aby vyjádřil svou podporu plánům osadníků.

Trvá na tom, že „úplného vítězství“ ve válce lze dosáhnout pouze tehdy, když osadníci zřídí město v severní Gaze. V dálce nad Gazou stoupá kouř.

Ve velkém stanu na straně se probouzí k životu reproduktor.

Daniella Weissová přichází na pódium za potlesku. Nyní je jí 79 let a strávila půl století povzbuzováním osadníků, aby zakládali komunity na Západním břehu Jordánu.

Tvrdí, že založila více než 330 osad a nyní se zaměřuje na Gazu.

„Víte, nebylo to jednoduché. Nasbírali jsme spoustu zkušeností, jak to dělat politicky, jak pracovat s politiky, jak pracovat s veřejností a jak povzbudit pionýry, aby se dokázali usadit v místo, které je jejich zemí, ale zároveň je to místo, kde se těžko žije,“ říká. „Můžeme je naučit, jak si poradit.“

Nastává další rozruch, tentokrát na sousedním poli. Objevili se protidemonstranti a řada policistů je odděluje od osadníků. Skandují svůj odpor a mávají transparenty.

Mickal Frucktman hýří hněvem. Říká, že byla šokována, když viděla politiky Likudu na akci, protože „myslím, že to znamená, že vláda tuto myšlenku podporuje“.

„To, co chtějí udělat, je nezákonné a způsobí to neuvěřitelné problémy. Totálně to morálně zruinuje Izrael, pokud zbudou nějaké morální zbytky. A stále je zadržováno 101 rukojmích.“

Dívá se na osadníky; ohlédnou se. Je těžké si představit nějakou společnou řeč mezi těmito dvěma tábory, nějaký pocit sounáležitosti.

A odněkud blízko se ozve bum, když je do Gazy vypuštěn další granát.