Máte volno 9. března 2026?
Můžete být traumatizovanou obětí zločinu, můžete být podezřelým obviněným z protiprávního jednání, v každém případě budete čekat dalších 460 dní… a pravděpodobně ještě déle.
To je přesně to, co jsme právě viděli v Leicester Crown Court. Nejen jednou, ale případ za případem se posunul do roku 2026.
Soudce u soudu čtyři to nedělá z vlastní vůle, ale z nutnosti.
„Je to smutné, protože se to stalo velmi dávno,“ říká o dalším případu, když všechny zúčastněné v již tak dlouhé sáze posílá na další dva roky čekání.
Soudce se pak obrátí na nás, dva novináři Sky News seděli a dělali si poznámky k jeho poněkud všednímu případu.
„Můžu se zeptat, proč jsi tady?“ ptá se přímo.
Bylo nám řečeno, že průtahy u korunních soudů po celé zemi se stávají neúnosnými a systém se hroutí – způsobuje obrovský stres, hněv a zděšení všem zúčastněným.
Soudce pak učiní neobvyklý krok a řeší krizi u nás na veřejném zasedání.
„Den co den mám případy, které odkládám. Mohou to být roky, pokud ztratíte datum v roce 2025, je to rok 2026.
„Všechny tyto případy musíte rozhodnout, kdo dostane přednost… případy podvodů se odsouvají na vedlejší kolej. Ve své pozici mám případy odložené na měsíce, dokonce roky.“
Soudci zpravidla nedělají rozhovory, takže je to tak blízko, abychom slyšeli, co si myslí.
Je zjevně podrážděný a pozoruhodně upřímný: „Nevím, kam se věci vyvinou, ale nezlepší se to,“ říká.
Je to malé publikum – dva soudní správci, dva advokáti, obžalovaný a dva novináři Sky News – ale soudce má této neuvěřitelně pomalé spravedlnosti dost.
Žádá oběti, obžalované, rodiny na obou stranách, svědky, policii, zaměstnance soudu, advokáty a právníky, aby jen čekali. Každý týden se počet nevyřízených věcí zvětšuje.
„Rozbitý“ systém
Vedoucí advokátka Mary Prior KC je smutná z rozpadajícího se systému, kterým se každý den pohybuje.
„Lidé jsou stále před soudy. Lidé stále projednávají své případy. Je to rychlost, kterou se to děje…
„Nerada říkám, že je to rozbité,“ říká. „Ale je to rozbité, protože to není efektivní. Nefunguje to tak, jak to fungovalo dřív.“
Je předsedkyní Criminal Bar Association, která zastupuje 3 600 advokátů – mnozí z nich jsou nyní podrážděni zmatkem.
„Existuje jedno staré přísloví, že? Odložená spravedlnost je odepřená spravedlnost.“
„Je neuvěřitelně těžké dívat se lidem do očí a říkat: ‚Je mi líto, že vaše soudní řízení bude odročeno na rok 2025, 26, 27 a nyní 2028‘,“ dodává paní Prior KC.
Mezi případy se k nám na veřejné galerii po monologu soudce naklonil obhájce u soudu čtyři dozadu a řekl: „No, co si počít, když zavřete tolik soudních síní?“
Každý den zůstává v Anglii a Walesu nečinných přibližně 15 % až 20 % soudních síní – případy nemohou pokračovat, pokud není dostatek soudců nebo advokátů, kteří by je řídili – ale to je jedna část mnohostranného problému.
Policie obviňuje více lidí, kteří se pak musí obrátit na soud a na druhé straně věznice zálohují a předčasně propouštějí vězně.
Přečtěte si více ze Sky News:
„Spravedlnost nás zklamala“
Vězeň předčasně propuštěn díky premiérovi
Někteří advokáti toho mají dost a odcházejí od trestního práva, aby pracovali v méně chaotických oblastech právnické profese.
Když jdeme k dalšímu dvoru, míjíme vozík, který se používá k přesunu papírů a který byl strčen pod nějakými schody. Je na ní nalepený ručně psaný nápis „NEPOUŽÍVAT – ROZBITÝ VOZÍK.“ Připadá mi to symbolické.
Další KC nám na chodbě vysvětluje, že celostátní počítačový systém, který používají ke sledování případů a zjišťování potřebných podrobností, opět vypadl. Na pár hodin jemu a jeho kolegům znemožňuje efektivně zastupovat lidi.
Abychom to uzavřeli, vězeňská dodávka pro jeho případ vraždy má dvě hodiny zpoždění. Znovu. Dva teenageři, které stíhá za vraždu, dorazili těsně před obědem – to se stává většinu dní.
KC čeká, soudce čeká, dvanáct členů poroty čeká, obvinění teenageři čekají – rodina oběti čeká. Jsou to oni, kdo musí trpět nejvíc.
„Celý systém je podělaný!“
Byli jsme pozváni do advokátní komory – o které si možná myslíte, že by to byl docela velký klidný prostor – není.
Elektrikář se snaží opravit další závadu na krabici na zdi.
Sdílený stůl s dřevěnou deskou je plný advokátů, kteří vypadají obtěžovaně s otevřenými notebooky, jejich paruky seděly vedle nich – většina z nich nemá čas na přípravu na další případ.
Je poledne, když dovnitř přispěchá vystresovaný soudní úředník.
„Potřebuji někoho, koho bych hájil, a někoho, koho bych hned stíhal,“ říká omluvně.
Případ už měl začít, ale neobejde se bez obhájců zastupujících obě strany. Chaos znamená, že nemá smysl řešit, proč se nikdo neobjevil, prostě se to stane.
Annabelle Lenton, mladá advokátka, obrací oči v sloup, vzdychá a hlásí se.
„Nemám ponětí, co se dnes děje,“ říká nám podrážděně, že musí vyzvednout další případ, aniž by měl čas se na něj předem podívat.
Po chaosu nám říká, proč na ní záleží, že pokračují.
„Když se nad tím zamyslíte, pokud nemáme fungující systém trestní justice, jsme v pozici, kdy se po ulicích pohybují lidé, kteří páchají závažné přestupky, a za to neexistuje žádná odplata.
„Lidé se nedostanou spravedlnosti dostatečně rychle, a pokud ne… jaký to má smysl? Lidé to začnou vzdávat.“
Je to také jeden z důvodů, proč značný počet mladých advokátů odchází od kriminální práce do jiných méně stresujících oblastí práva.
„Je to zkurvená sr*ta. Celý systém je podělaný!“
‚Jako divoký západ’
Je pochopitelné, že přímočarý státní zástupce, kterého potkáme, nechce, abychom použili jeho jméno, ale pozve nás do jedné z malých a zanedbaných poraden.
„Lidé se nyní vyhýbají zločinům kvůli zpožděním – případům, které se ve skutečnosti nikdy nepokračují, protože lidé odcházejí nebo není nikdo, kdo by je vzal. Řekl bych, že se to děje většinu týdnů.“
Stíhá velké případy u korunních soudů v Midlands a na jihovýchodě Anglie.
„Tady v Leicesteru je to špatné, Snaresbrook (východní Londýn) je jako na divokém západě – největší soudní budova v Evropě s dvaceti kurty, některé jsou vždy prázdné a zpoždění jsou směšná.“
V Leicesteru mají dokonce soud pro duchy – říká se mu soudní síň 99. Ten neexistuje – je jen kam přesunout případy, které nebudou projednány v den, kdy měly být.
Nechává oběti trestných činů uvržené do ztracena a ptají se, zda mají svůj případ stíhat či nikoli.
Výkonná ředitelka charitativní organizace Victim Support, Katie Kempen, řekla: „Úzkost, tlak, zoufalství a dlouhé čekání se pro oběti ve skutečnosti stávají nesnesitelnými, zvláště když se jejich datum soudu stále posouvá a ztrácí.
„Opravdu se připravují… pokud zjistí, že případ je poté odložen v den, kdy vidíme skutečné akutní zoufalství a zoufalství, někdy zjistíme, že oběti prostě nemohou pokračovat, a tak je jejich příležitost pro spravedlnost ztracena.“
„Když se ve skutečnosti nemohou dostat ten den u soudu a ve skutečnosti nemohou vidět spravedlnost za křivdu, které se stali obětí, je to naprosto zničující.“
Když opouštíme nově posypané schody soudní budovy v Leicesteru, zastaví se další muž, který pracuje pro Crown Prosecution Service (CPS), aby si popovídal – také ho naše přítomnost zaujala.
„Oprava bude trvat roky,“ říká zasmušile. „Vlastně asi deset let.“
Source link