Pád Asada v Sýrii vytváří bezpečnostní vakuum – a může dát Donaldu Trumpovi jen malou možnost, než hrát roli | Světové zprávy

Bleskový kolaps režimu Bašára Asada v Sýrii odhaluje křehkost i té nejbrutálnější diktatury, když je pod tlakem, ale také vytváří bezpečnostní vakuum, které s sebou nese velké riziko.

Jakmile scény z rebelská euforie ustoupí na ulicích, hodně bude spočívat na mocné skupině Hayat Tahrir al Sham (HTS), která přes noc vedla útok do Damašku.

Tato sunnitská islamistická militantní frakce, dříve napojená na al-Káidu, je mnohými západními mocnostmi, včetně Spojeného království, považována za teroristickou organizaci.

Hnutí se však snažilo distancovat od svých extremistických kořenů a místo toho zdůraznit závazek k toleranci vůči menšinám.

Přečtěte si více: Nejnovější aktualizace ze Sýrie

Nyní, když v posledních dnech dosáhl tak ohromujícího úspěchu, stojí její vůdce Abu Mohammed al Jolani před ještě větším úkolem sjednotit zemi, která je více než 13 let rozdělena občanskou válkou.

Assadův režim, který pochází z Sýrie menšinová alavitská sekta šíitského islámu způsobila na svých lidech strašlivé násilí, zejména během prvních let povstání, které začalo v roce 2011 – včetně použití chemických zbraní.

Přivést zodpovědné osoby před soud, aniž by se uchýlili k násilné odplatě, bude klíčovou, i když nesmírně obtížnou zkouškou, zda přechod moci vedený HTS může být relativně pokojný.

I přes nejlepší úmysly vedení HTS se však Sýrie stala živnou půdou pro sunnitský islamistický terorismus.

Jakékoli bezpečnostní vakuum využije Islámský stát – který v prvních letech občanské války vytvořil chalífát na území Sýrie a Iráku – a Al-Káida.

Přečtěte si více:
Analýza: To, co přijde potom, vzbuzuje velké obavy
Kdo jsou syrští rebelové – a jaké mají plány?

Putin musí být v krizovém režimu

Pak je tu především otázka zahraničních podporovatelů pana Asada Rusko a Írán.

Vladimír Putin musí být jistě v krizovém režimu po náhlém poražení spojence, kterého předtím úspěšně podporoval, když povstalecké skupiny poprvé zpochybnily jeho moc.

Rusko má na syrském pobřeží Středozemního moře dvě strategická vojenská zařízení – námořní základnu Tartus a leteckou základnu Hmeimim v provincii Latakia.

Oba budou ohroženi, pokud se Kremlu nepodaří uzavřít nějakou unáhlenou dohodu s nastupujícími mocenskými zprostředkovateli Sýrie – i když takový krok by byl jistě téměř nemožný vzhledem k tomu, že se Moskva podílela na podpoře násilí, které předtím provedla armáda pana Asada.

Dramatickou proměnu reality na místě pocítí ještě výrazněji Írán, jehož síly se podobně podílely na podpoře režimu, a to jak prostřednictvím Sboru islámských revolučních gard (IRGC), tak i Íránem podporovaných sil Hizballáhu v Libanonu.

Sýrie byla klíčovou součástí osy vlivu pěstované IRGC po celá desetiletí a byla důležitým místem pro pašování zbraní zástupným silám Teheránu v celém regionu.

Turecko by se mohlo ukázat jako důležitý spojenec

Další regionální mocnosti také rychle přehodnotí svůj přístup k Damašku.

Turecko, které sdílí hranici se Sýrií, bude zajímavým národem, který je třeba sledovat.

Vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana dlouhodobě ostře vystupuje proti Asadovi a je důležitým podporovatelem řady povstaleckých uskupení, která ho pomohla sesadit.

Znamená to, že Ankara by se mohla stát důležitým spojencem nového syrského vedení.

Trump možná nemá na výběr

Spojené státy, které podporují kurdskou povstaleckou skupinu na severovýchodě Sýrie, byly během posledního týdne bezprecedentních změn neobvykle utlumeny.

Zvolený prezident Donald Trump dal jasně najevo, že v krizi nevidí roli Washingtonu.

Ale pokud by situace znovu klesla do eskalujícího krveprolití, možná by neměl na výběr.