Byla televize v 80. letech sexistickým prostředím? Úspěšná série Rivalů od Jilly Cooperové se zmítá v minulém věku přebytku | Zprávy ze Spojeného království

„Už nemůžeš flirtovat. Dříve jsme se bavili mnohem víc!“

Dame Jilly Cooper (87) se s nostalgií ohlíží na dobu své největší slávy na konci minulého století. Stejně jako mnoho fanoušků jejích příběhů v tisku, audioknihách a na obrazovce.

Soupeři, Disneyho dramatizace jejího „bonkbustera“ z roku 1988, odehrávající se ve fiktivním hrabství Cotswolds v Rutshire, byla jedním z televizních hitů roku na obou stranách Atlantiku.

Byla uvedena do provozu druhá série. Cooper říká, že je „orgasmická vzrušením a nemůže se dočkat návratu mého superhrdiny Ruperta Campbell-Blacka“, kterého hraje herec Alex Hassell.

Na libidinózní Campbell-Black zbyde spousta akce, protože – Upozornění na spoiler! – První série končí bitvou o televizní franšízu s Davidem Tennantem, protože lord Baddingham stále není vyřešen.

Mladší diváci pravděpodobně nevědí, co to byla televizní franšíza, o to pozoruhodnější je, že Rivals je tak populární.

Většina lidí si pravděpodobně naladí romanci Rivalů Prostředí anglického venkova pro velké vlasy a sexismus bez pocitu viny rutshireských priapických mužů a dychtivých žen.

Hostující hollywoodský herec flirtující v zákulisí s asistentkou produkce, kterou právě potkal, a cizoložný pár hrající „nahý tenis“ venku ztělesňují atmosféru 80. let.

V dnešním morálním klimatu Dame Jilly připouští, že skutečný Campbell-Black by byl pravděpodobně „zavřen do vězení“.

Nejde jen o sex. V mnoha ohledech Rivalové je případová studie o tom, jak se britská televize změnila za poslední půlstoletí.

Hlavními postavami pořadu jsou televizní manažeři a osobnosti satirizované Cooperem, který byl sám o sobě mediální hvězdou „swingujících 60. let“.

Nablýskaná produkce také ukazuje, jak se mění televizní byznys. Vyrábí jej společnost Disney pro své streamovací služby po celém světě, nikoli národní britská vysílací společnost, jako je ITV nebo BBC.

Franšízy a útulné monopoly

Chování postav v Rivals je pouze nadsázkou toho, co se skutečně dělo. Až do 80. let bylo v britských médiích spousta peněz. A ti, kteří měli to štěstí a dostali kousek akce, si dopřáli.

Vlastnictví franšízy ITV bylo skvěle popsáno jako „licence k tisku peněz“ Lordem Thomsonem, zakladatelem skotské televize.

Od roku 1955 měla ITV komerční monopol ve Spojeném království. BBC financovaná plátci licence nevysílala reklamy. Komerční konkurenti jako Channel 4, Channel 5, Sky TV nebo YouTube začali přicházet až v 80. letech.

Příjmy byly tak bohaté, že ITV byla rozdělena do federálního systému. Existovalo 15 regionálních franšíz, které si navzájem ukazovaly své programy, a to kolem výrobních center ve velkých městech Spojeného království.

V Rivalech, Baddinghamovo Corinium bojuje s výzvou ze strany Venturera pro fiktivní franšízu West Country.

Místní velikáni Campbell-Black, olympionik v jezdectví a poslanec Tory a irský moderátor chatové show Declan O’Hara se dvoří oběma stranám – protože, což je pro nás dnes neuvěřitelné, exkluzivní 10leté franšízové ​​licence rozdávala vláda – jmenovaný regulátor na základě „vypadají jako dobří chlapi“.

Přišel jsem do ITV právě ve chvíli, kdy se její útulný monopol rozpadal, ale stále bylo spousta oprávněného chování.

TV-am, snídaňová televizní franšíza, soutěžila o stejný fond reklamy se starou federální ITV.

Komerční konkurence se zvyšovala, ale licenci byla obvykle udělena TV-am, protože stála v čele „Famous Five“ známých televizních hvězd, včetně Davida Frosta a Michaela Parkinsona, i když neměli žádné prokázané zkušenosti s řízením velkého podniku. .

Studio a styl TV-am jsou láskyplně parodovány v denních programech v Rivals.

Přečtěte si více ze Sky News:
Nahý tenis a spousta úprav z 80. let – televizní adaptace Rivalů
Izraelsko-palestinský boyband byl připraven postavit se světu
Dick Van Dyke se před 99. narozeninami „nebojí“ smrti

Byla televize v 80. letech sexistickým prostředím se spoustou „bonkingu“? Bylo to určitě jiné.

V kanceláři se kouřilo, včetně velkých doutníků a spousty žertů. A bylo běžné, že se v kanceláři ozývaly sexistické poznámky.

Vzpomínám si, jak si starší mužští redaktoři gratulovali k tomu, že poslali reportérku, aby se připojila k mužské ragbyové skrumáži oblečené v šortkách.

Ale také nebylo neobvyklé, že asistentky na novinách dráždily své mužské kolegy také v kanceláři.

‚Miluji být pískaný vlkem‘

Jilly Cooper si vybudovala kariéru vtipným psaním o sexu a vztazích v době, která byla považována za „sexuální osvobození“ díky bezproblémovému rozvodu, potratu a pilulce.

Podle jejího názoru to vše zkazilo hnutí #MeToo. „Miluji, když mě někdo píská vlkem,“ řekla listu The Irish Independent, „Co mě znepokojuje, je, že nějakého chudáka na konci svého života vytáhnou ven a řeknou mu, že na někoho skočil v roce před naším letopočtem.“

Jiní budou mít menší sympatie k prominentním mediálním osobnostem, jejichž chování bylo následně odhaleno a souzeno, někdy až po jejich smrti.

S odstupem ode dneška je v Rivals velmi nepříjemná scéna když Campbell-Black důvěrně ohmatává mladou Taggie O’Harovou, zatímco na něj čeká.

V příběhu se incident rozesměje u jídelního stolu a poskytne podnět ke střetnutí dvou macho mužů, Declana, jejího otce a Campbella-Blacka.

Dáma Jilly jistě správně odhadla, že chování jejího hrdiny bude mít teď vážnější následky.

ITV musela vystřízlivět. Margaret Thatcherová vystavila televizi tržním silám a účinně zastavila franšízový omračovací vlak.

ITV se „racionalizovala“ do jediné společnosti se zanedbatelnými regionálními základnami. Dnes je to v FTSE100, s odkazem věrných, hlavně starších, diváků.

Množí se zvěsti, že ITV může převzít větší nadnárodní konglomerát. V nejlepším případě by dnes ITV vytvořila pouze táborovou špičkovou sérii s omezenou přitažlivostí jako Rivals jako juniorský partner v koprodukci.

Věk nedbalého přebytku

Pro Disney+ Rivals je to relativně malý výdaj a hazard, který stojí za to převzít.

Jeho První epizoda měla v době premiéry ve Spojeném království zdravých 441 000 diváků. V předdigitálních dobách, kdy vládl duopol BBC ITV a programy bylo možné sledovat pouze při živém přenosu, se velká sledovanost měřila v desítkách milionů.

Soupeři bujně se utápí v minulém věku nedbalého televizního excesu. Jako kritik špičkového uměleckého časopisu Apollo poznamenal, je to „vědomě mělká přehlídka full-frontals a campery, která nabízí jen velmi málo jiného než povrch. A co by mohlo být víc osmdesátých let než to?“.

Bezpochyby mnoho diváků, zejména veteráni z ITV, si užívá Rivaly jako trochu nechutné „provinilé potěšení“ – „jako sníst celou bonboniéru nebo jít spát s hnidopichem“, jak někdo, myslím, že to byla Jilly Cooper, kdysi řekl.