Cla mají v USA dlouhou historii – tento příběh vyprávějí dva grafy | Novinky o penězích

Existuje graf, který v posledních týdnech koluje – americký podnikatel Marc Andreessen jej tweetoval a poté jej znovu zveřejnil sám Donald Trump.

Graf je docela jednoduchý: ukazuje podíl příjmů americké federální vlády pocházející z cel, sahá až do počátků americké nezávislosti.

A na pohled vypráví poutavý příběh. Téměř po celé 19. století zajišťovala cla uvalená na zboží dovážené do Ameriky více než polovinu vládních příjmů.

Prezidentův výklad byl následující: „Cla a samy tarify vytvořily toto obrovské bohatství pro naši zemi. Pak jsme přešli na daň z příjmu. Nikdy jsme nebyli tak bohatí jako v tomto období. Cla splatí náš dluh a AMERIKA ZNOVU BOHATÁ!“

Money blog: Nové zvýšení daní je nyní „dobrou sázkou“ pro rok 2025

První polovina jeho příspěvku je docela pravdivá. Americká federální ekonomika byla z velké části postavena na příjmech z cel. Když Alexander Hamilton navrhoval velkou část federální infrastruktury, nemluvě o placení dluhů z války za nezávislost, rozhodl se ji financovat z cel a cel na zboží dovážené do země.

Příjmy nebyly jediným důvodem tarifů. Byli tam také, aby chránili rodící se průmysl země. Ale ty tarify byly dlouhou dobu hlavním zdrojem příjmů. co se změnilo? No, od konce 19. století se velikost amerického státu rozšiřovala. Platba za občanskou válku byla drahá; financování rostoucího sociálního státu a národní infrastruktury v následujících desetiletích podobně.

Ale tarify mohou jít jen tak daleko. Jsou jen tak vysoké, že lze tyto poplatky zrušit dříve, než začnou brzdit činnost a dovoz zboží je tak drahý, že domácí spotřebitelé čelí ekonomickým škodám. To nás přivádí zpět k údajům v grafu, který prezident schválně citoval.

Vezměte stejná čísla a vydělte je HDP – celkovou velikostí NÁS ekonomika – další způsob, jak to stáhnout z kůže (skutečně tak, jak byste se normálně dívali na dlouhodobé historické postavy, jako je tato). Nyní vše vypadá poněkud jinak. Můžete vidět, že v žádném bodě americké historie – ani v těch raných dobách, kdy cla byla mnohem vyšší než dnes a mnohem důležitější zdroj příjmů – nepřesáhla celková částka, kterou vybrali, 6 % hrubého domácího produktu. Není to náhodné.

Bylo to proto, že cla nemohla zvýšit dost na financování federální administrativy, že následné administrativy začaly vybírat jiné daně od amerických občanů místo dovozu, počínaje spotřebními daněmi a daněmi z příjmu v občanské válce. Tyto daně vybírané úřadem Internal Revenue Service se v následujících desetiletích zvětšily – stejně jako velikost státu.

Dnes je americký federální rozpočet řádově větší než před dvěma stoletími (i když stále mnohem menší než ty, které najdete v Evropě). Nová administrativa si stanovila explicitní politiku omezení odpadu, částečně vedená Elon Musk a jeho DOGE (ministerstvo pro vládní efektivitu, jehož jméno bylo zdánlivě vybráno proto, aby naplnilo ambici pana Muska proměnit vše v mem). Existují však meze toho, kam až se lze zaříznout: velmoc s velkou armádou, rozlehlými infrastrukturními sítěmi, jako jsou silnice a železnice, nemluvě o systémech veřejného zdraví a školství, nepřijde zadarmo.

I tak je zvyšování příjmů pouze jedním z účelů tarifů. Mohou být také použity jako nástroj pro vyjednávání s jinými zeměmi (ve skutečnosti to může být jejich hlavní funkce v rukou pane Trumpe). Mohou být použity k ochraně domácího průmyslu před konkurencí.

Ať už je účel jakýkoli, po desetiletích relativně volného obchodu ve velké části světa – zejména v Americe samotné – žijeme nyní v době, kdy jsou zpět cla. A tento příběh teprve začal.