Desetitisíce lidí byly nuceny uprchnout z Libanonu po izraelských náletech | Světové zprávy

Ve východním Libanonu právě teď probíhá zběsilá rasa o vytvoření úkrytu.

Školy, univerzity a sportovní haly se mění v centra pomoci pro ty, kteří byli nuceni opustit své domovy.

Když padla noc ve městě Qob Elias, 25 mil od Baalbeku, našli jsme technickou školu, kterou vyklízela skupina místních dobrovolníků.

Stoly, stoly a židle byly odstraněny; matrace, lékárničky a pitná voda.

Narazili jsme na Iman a její pětičlennou rodinu. Jsou mezi desetitisíci lidí, kteří uprchli z oblasti Baalbek tváří v tvář izraelským náletům.

První příkaz k evakuaci přišel ve středu a mezi obyvateli vyvolal paniku. Nikdo nevěděl, jak dlouho jim zbývalo, než dopadly rakety, takže jediné, co Imám a její rodina mají, jsou šaty na zádech.

„Byli jsme tak vyděšení,“ řekla Sky News.

„Opustili jsme naše domy, opustili jsme své věci a nechali jsme všechno, protože jsme museli najít bezpečné místo pro nás a naše děti.“

Jejich spěch jim téměř jistě zachránil život. Iman mi ukazuje video, jak nálet zasáhl její vesnici, několik hodin po příkazu k evakuaci.

Izraelská armáda uvedla, že se zaměří pouze na infrastrukturu Hizballáhu a že nemá v úmyslu ublížit civilistům.

Ale zkuste to říct těm, kteří tu žijí.

„To není pravda,“ trvá na svém Iman a hlas se jí třese vztekem.

„Zaměřují se na domy civilistů, útočí náhodně, ničí majetek a zabíjejí lidi.

„Co jsme udělali špatně? Jaká je vina těchto dětí? Nepřikláníme se na žádnou stranu, jsme pracovníci veřejného sektoru, jsme farmáři, nebojujeme.“

Přečtěte si více:
Španělsko se zmítá před smrtícími bleskovými povodněmi
Severokorejští vojáci poblíž ukrajinských hranic

V nedalekém Zahlé není místo pro nově příchozí. Město je již plné lidí vysídlených z dřívějších dob konfliktu.

Navštěvujeme školu, kde rodiny žijí na sobě.

Chodby a učebny se staly kuchyněmi a ložnicemi, zatímco na plotě hřiště se suší prádlo. Je to základní, ale je to bezpečné.

Setkáváme se s Ali Hamiye, který minulý měsíc uprchl z regionu Baalbek. Je tu se svým čtyřletým vnukem, který unikl fyzické hrozbě války, ale ne teroru, který přináší.

„Pokaždé, když slyší hukot, utíká se ke mně schovat a křičí ‚Dědo! Drone! Hukot!“ řekl Ali a objal svého vnuka.

„Říkám mu – tohle je jen letadlo, neboj se, miluje nás.

„Říkám mu tyhle věci, aby neměl trauma.“

Od začátku války mezi Hizballáhem a Izraelem loni v říjnu bylo v Libanonu vysídleno více než 1,2 milionu lidí.

To je pětina populace.

Výzvou teď je najít pro ně místo, kam jít.

(V severním Izraeli se myslí asi 60 000 lidí bylo nuceno opustit své domovy kvůli raketám odpáleným přes hranice Hizballáhem.)