Jaké jsou současné zákony o spikingu – a chrání oběti? | Zprávy ze Spojeného království

Spiking by se mohl stát specifickým zločinem poté, co premiér slíbil novou legislativu, která povzbudí více obětí, aby se přihlásily.

Zaměstnanci v hospodách, barech a klubech absolvují speciální školení v odhalování a prevenci incidentů v rámci a nové pilotní schémas širším uvedením v příštím roce.

Samostatný spiking zákon byl zmíněn v Králova řeč na začátku tohoto roku – ale nebyly uvedeny žádné podrobnosti. Vztahovalo by se pouze na Anglii a Wales, přičemž pro Skotsko a Severní Irsko by byly zapotřebí samostatné právní předpisy.

V pondělí vláda zopakovala sliby samostatného zákona a tvrdila, že zvýší hlášení a bude představovat silnější odstrašující prostředek.

Jak se špikování děje – a jak je rozšířené?

Doplňování může být provedeno alkoholem, nelegálními léky nebo léky na předpis. Látky se lidem většinou běžně přidávají do nápojů, ale lze je dávat i do jídla, výparů nebo tím, že je někdo vpíchne jehlou.

Ketamin, gama hydroxybutyrát (GHB) a Rohypnol patří mezi nejčastěji používané látky.

Přečtěte si více
Příznaky a co dělat
Co je metanol a jak se dostává do nápojů?

Policie v Anglii a Walesu obdržela za rok do dubna 2023 6 732 zpráv o nárůstu – ale protože „ne všechny oběti to nahlásí policii“, říkají: „Nemůžeme si být jisti, kolik obětí nárůstu skutečně je.“

K většině incidentů (80 %) dochází na veřejných místech, přičemž téměř polovina se odehrává v barech, následovaných nočními kluby, podle údajů Rady národních policejních prezidentů.

Kampaňské organizace zdůrazňují, že se stále častěji zaměřují univerzitní a vysokoškolské kampusy – stejně jako hudební festivaly.

Co říká zákon?

Na trestné činy spikování se v současnosti vztahuje více než jeden zákon – nemají však vlastní právní předpisy.

Většina spadá pod zákon o přestupcích proti osobě (1861).

Patří mezi ně „zlomyslné podání jedu s cílem ohrozit život nebo způsobit těžké ublížení na zdraví“ nebo „s úmyslem zranit, zranit nebo obtěžovat tuto osobu“, za které hrozí maximální tresty odnětí svobody 10 a 5 let.

Pokud by bodnutí způsobilo trvalé zranění, mohl by být obžalovaný obviněn z těžkého ublížení na zdraví, za což mu hrozí doživotí.

Vzhledem k tomu, že hroty často usnadňují sexuální delikty, mohou být podezřelí obviněni z „podávání látky s úmyslem zapojit se do nedobrovolné sexuální aktivity“. Jedná se o „tak či onak“ trestný čin, takže jej mohou řešit smírčí soudy, za což hrozí pokuta nebo až šest měsíců vězení, nebo korunní soud, který může uložit tresty až 10 let odnětí svobody.

Jaké jsou zkušenosti obětí se zákonem?

Podle národního průzkumu Stamp Out Spiking UK jsou policii hlášena méně než 3 % případů.

Její zakladatelka a výkonná ředitelka Dawn Dines řekla Sky News: „Oběti, o kterých mluvíme, se cítí zklamané během své cesty.“

Od odběru vzorků a policejního výslechu až po soudní systém, paní Dines říká, že problémy jsou v každé fázi.

Spike Aware UK je další charita, která podporuje oběti. Založili ji Colin a Mandy Mackieovi po smrti jejich 18letého syna Colina v roce 2017 po podezření na nárůst.

Mnoho obětí, se kterými mluví a které nahlásily své případy, tvrdí, že policie reaguje pomalu – shromažďování důkazů trvá týdny, do té doby látky opustily jejich systém a nárůst je obtížné prokázat.

Sběr vzorků představuje podle obou skupin kampaní největší překážku.

Drogy, jako je GHB, mohou opustit tělo již za šest hodin. A navzdory testování na více než 100 druhů drog, pan a paní Mackieovi říkají, že testovací soupravy používané vyšetřovateli nejsou „nikdy 100% přesné“.

„Drogy se tolik mění – přidávají se do nich nové látky, takže policie každý týden nachází nové drogy. To způsobuje problémy s testovacími soupravami,“ řekli Sky News.

Spike Aware UK také věří, že nemocnice by měly dostat pravomoci shromažďovat a uchovávat vzorky, aby je mohla později použít policie.

„A&E a lékařský personál musí hrát mnohem větší roli,“ říká pan Mackie. „Povinnost shromažďovat důkazy je na policii, takže to vidí jako policejní odpovědnost. Ale lékařské a policejní služby musí spolupracovat.“

Problémem je také stigma kolem špičky a pohlaví.

Paní Dinesová říká, že ačkoli její údaje ukazují, že 92 % obětí jsou ženy – muži a chlapci „mnohem méně pravděpodobně“ nahlásí případy, což zkresluje čísla.

„Bylo to zastřešeno násilím na ženách a dívkách – ale vidíme stejně mnoho svědectví od mužů a chlapců,“ říká.

„Muži se to často zdráhají nahlásit, protože je to vnímáno jako dívčí záležitost,“ dodává pan Mackie.

Proč jsou stíhání tak nízké?

„Stíhání je tak nízké – prostě to lidem nedává sebevědomí, aby se přihlásili,“ říká pan Mackie.

Říká, že několik případů, které se dostanou k soudu, jsou případy, kdy k nárůstu došlo vedle jiného trestného činu – nejčastěji krádeže, napadení nebo sexuálního trestného činu.

Paní Mackieová však říká, že dopad na duševní zdraví lidí – a potenciální extrémní reakce na látky – by se měl sám o sobě stát samostatným trestným činem.

„Pokud zavedeme konkrétní trestný čin, můžeme omezit takzvaný žert spiking – prostě někoho napálit a odejít. „Pak by lidé věděli, že dělají něco špatně, a sazby by klesly,“ řekla.

Specifický zákon o spiknutí by také zajistil, že se všemi oběťmi bude zacházeno stejně, dodal pan Mackie.

„V tuto chvíli se zdá, že každý policejní sbor vykládá zákon jiným způsobem – a dokonce se zdá, že se liší policista od důstojníka.

„Pokud budou policisté dodržovat stejné postupy, se všemi od Newcastlu po Newquay se bude zacházet stejně.“