‚Jako konec světa‘: Izraelce 7. října stále pronásledují útoky Hamásu po roce | Světové zprávy

Bylo krátce po 6:30, když zazněly první výstřely.

Vlna Hamás stíhači dorazili do kibucu Kfar Aza pěšky a ve vzduchu a prolomili se Gaza hraniční plot a přelétávání na závěsných kluzácích. Obyvatelé se schovali ve svých krytech, nebyli si jisti, co se děje venku.

Kibuc, jen 1,8 míle (3 km) od hranice Gazy, byl jedním z prvních, kterých Hamás dosáhl toho říjnového sobotního rána.

„Vypadalo to jako konec světa,“ vzpomíná obyvatelka kibucu Aviva Siegel. „Můj dům se třásl ze všech raket, které přilétaly z Gazy.“

Kolem deváté hodiny ráno dorazila druhá vlna Hamasu, někteří pěšky, jiní přeletěli hranici s paraglidisty.

Bylo 12 hodin před izraelský dorazila armáda. Trvalo jim dny, než znovu dobyli Kfar Azu.

Konečně v úterý ráno, po třech a půl dnech bojů, byla nejdelší bitva u konce.

Nejméně jednomu z mrtvých byla sťata hlava. Ohořelá těla ostatních byla objevena v popelu domů. Organizace spojených národů tam našla důkazy o sexuálním násilí.

Osmnáct obyvatel bylo také zajato Hamásem. Někteří mrtví, někteří živí, byli donuceni do Gazy. Aviva Siegel a její manžel Keith byli dva z nich.

Paní Siegelová řekla: „Strčili do nás a Keith upadl a zlomili mu žebra. Zastřelili nás a jedna z kulek zasáhla Keithovu ruku.“

„Pamatuji si, jak jsem procházel velkým, obrovským plotem. Byl právě otevřený a právě jsme vjeli do Gazy.“

Do té doby se k tisícům Hamásu připojili další militantní bojovníci z Gazy. Podél izraelských hranic řádili v kibucích. Izraelská armáda sváděla průběžné bitvy; toho dne bylo zabito více než 60 vojáků.

Kfar Aza je dnes vesnicí duchů. Pár lidí se vrátilo – pokud jejich domy ještě stojí.

Shar Shnurman a jeho žena nyní vaří pro izraelské vojáky umístěné na hranici a doufají, že život v kibucu se brzy vrátí.

Stojící u svého grilu, zničených domů na každé straně ulice, sekne osamělou postavu.

„Neviděl jsem jinou možnost, než žít ve svém domě, na svém pozemku. To je to, co dlužím této zemi, co dlužím svému otci. Toto je vzdělání, které jsem dostal: nikdy neopustit dům, nikdy opusťte mou zemi, takže jsme se vrátili.“

Po roce mnoho obyvatel Kfar Aza stále dočasně žije v kibucu severně od Tel Avivu. Do 7. října je stále straší. Někteří se zlobí, že byli opuštěni.

„Jsem zklamaný armádou,“ říká nám další bývalý obyvatel Shani.

„Víte, můj nepřítel je můj nepřítel. Nemyslel jsem si, že když vejdou, přijdou k čemu? Vypnout elektřinu? Ne, přišli nás zabít. Věděli jsme to. Ale mysleli jsme, že máme země a armáda, která nás měla bránit.“

V celém Izraeli se každý týden konaly masivní protesty, které požadovaly příměří a dohodu o rukojmích. V naději, že vyšly do ulic statisíce lidí Izraelský premiér Benjamin Netanjahu poslouchal a jednal. Ať už je na vině kdokoli, nestalo se tak.

Útok ze 7. října svedl rozdělený Izrael zpět dohromady. Hořké rozpory ohledně reformy soudnictví prosazované pravicovou vládou pana Netanjahua byly zapomenuty, když se IDF pustily do ničení Hamasu.

Podle jednoho průzkumu Izraelského institutu demokracie podporuje 80 % Izraelců vojenskou invazi do Libanon vrátit 60 000 Izraelců do jejich domovů na severní hranici.

Málokdo si ale myslel, že válka bude trvat tak dlouho. Pan Netanjahu se obratně a, jak by řekli jeho kritici, cynicky držel moci, i když odmítl přijmout jakoukoli odpovědnost za útoky ze 7. října, přestože byl v té době premiérem.

Jeho popularita je nyní vyšší, po rozsáhlých vraždách Hizballáh vůdců, než tomu bylo po mnoho měsíců. Málokdo by vsadil na to, že zůstane ve funkci až do voleb plánovaných na rok 2026; mnozí věří, že je také vyhraje.

Pan Netanjahu nedokázal navrhnout plán pro Gazu „na den poté“ a Hamás se začíná znovu objevovat na severu Pásma, k velkému rozhořčení vysokých velitelů IDF.

Izraelská vláda popsala invazi do Libanonu jako „omezenou a cílenou“, ale nepředložila žádnou strategii pro odchod. Invaze, která je stále jen několik dní stará, již vykazuje známky toho, že se stává dalším vleklým drtivým konfliktem.

Ze zhruba 250 lidí zajatých jako rukojmí 7. října 97 jsou stále drženi v Gaze. Dokud nebudou propuštěni nebo zachráněni, mrtví nebo živí, pan Netanjahu si nebude moci nárokovat žádné vítězství.

Přečtěte si více:
Válka mezi Izraelem a Hamásem: Časová osa událostí od 7. října
Jezídská žena unesená IS byla osvobozena
Netanjahu: nejdéle sloužící vůdce Izraele

Mnoho rodin rukojmích se domnívá, že se pan Netanjahu úmyslně vyhnul uzavření dohody s Hamasem a v důsledku toho ho označili za vraha. Paní Siegelová byla propuštěna loni v listopadu, ale její manžel Keith nikoli. Jednoho rána se rychle rozloučila se svým manželem a od té doby ho neviděla ani o něm neslyšela.

„Sklonil jsem se k němu a řekl jsem, že jedu do Izraele a že on musí být silný pro mě a já budu silný pro něj. A tak jsme se rozešli, neřekl ani slovo.“

Bez ohledu na to, kolikrát Aviva svůj příběh převyprávěla, její rty se chvějí a oči slzí.

„Byl v šoku, já byla v šoku. Nemám ponětí, co si Keith myslel a jak se mu v tu chvíli podařilo. Neřekl nic.“

Útok ze 7. října vše změnil. Pro miliony to byl den, kdy se normální život zastavil. Rok poté válka v Gaze pokračuje a konflikt se rozšířil po celém regionu.

V Gaze bylo zabito více než 41 000 lidí, ale Hamás zůstává neporažen. Izrael napadl Libanon, ale Hizballáh se brání.

S určitou nevyhnutelností jsou Írán a Spojené státy zataženy do války, která se nyní vymyká jejich kontrole.

Pan Netanjahu slíbil Izraelcům „totální vítězství“ nad jejich nepřáteli – není jasné, kdy a jak k tomu dojde.