Jean-Marie Le Pen byl rozdělující a obtížný – ale změnil podobu francouzské politiky | Světové zprávy

Jean-Marie Le Pen byl různě milován a nenáviděn – ale změnil podobu moderní francouzské politiky.

Jeho mládí utvářela válka a on pak žil život neustálých bitev.

Politická kariéra pana Le Pena, která byla velmi dlouhá, byla celá o bojovnosti, hněvu, lítosti a obětních beráncích. V jeho světě se všechno, co se pokazilo, dalo svalit na někoho jiného.

Zemřel francouzský krajně pravicový politik Jean-Marie Le Pen

Většinou byli jeho cíli buď migranti, nebo muslimové, nebo ideálně migranti, kteří byli také muslimové. Ale také nadával byrokratům, gayům a arabskému světu obecně.

Byl usvědčen z podněcování diskriminace, bagatelizoval holocaust jako pouhý „detail“, napadl kolegu poslance v Evropském parlamentu a nakonec byl vyloučen z vlastní strany – tehdy vedené vlastní dcerou – za to, že byl neomluvitelným extremistou.

A přesto by bylo špatné odepisovat pana Le Pena jako pouhého agitátora.

Místo toho byl katalyzátorem francouzské politiky – hromosvodem, který posunul krajně pravicové názory zpět k mainstreamu. Trval na tom Francie byl pro Francouze nacionalistickým cítěním, které dodnes rezonuje v mnoha zemích.

Pan Le Pen se narodil v Bretani v roce 1928 jako syn rybáře a švadleny. Jeho otec Jean byl zabit, když jeho člun vyhodil do povětří německá mina během druhé světové války, ale pan Le Pen si dál užíval vojenského života a sloužil ve Vietnamu a Alžírsku. Stěžoval si na stažení Francie z jejích kolonií a, jak to viděl, na následnou ztrátu moci a prestiže.

Po svém návratu do Francie se pan Le Pen přesunul do pravicové politiky. V roce 1972 pomohl vytvořit Národní frontu, která sjednotila nesourodou skupinu příznivců. Posmelený pan Le Pen kandidoval na prezidenta v roce 1974, ale nakonec získal méně než 1 % hlasů.

Začal však proces etablování se jako hluboce rozdělující osobnost.

V roce 1976 byl jeho byt vybombardován a odpálena jedna strana budovy. Nikdo nebyl zabit a pachatelé nebyli nikdy dopadeni.

Zdálo se však, že násilnost útoku proti němu pana Le Pena povzbudila. A v následujícím roce mu bohatý příznivec opustil nový domov – sídlo na západ od Paříže postavené na příkaz Napoleona III. Žil tam pan Le Pen spolu se svými třemi dcerami – Marie-Caroline, Yann a Marine.

Jejich matka Pierrette se od pana Le Pena oddělila kvůli jeho extrémním názorům. Odmítl platit alimenty s tím, že „když chce peníze, může uklízet“. Místo toho přijala nabídku pózovat na polonahých fotografiích v časopise Playboy, na sobě má oblečení pro pokojskou a předstírá, že uklízí. Časopisu se prodalo asi o 250 000 výtisků více než normálně.

Tato zdrcující volební porážka pana Le Pena neodradila. Místo toho to měl být pouze první z pěti pokusů získat prezidentský úřad. Žádný by nebyl úspěšný, ale při jedné mimořádné příležitosti, v roce 2002, skončil druhý v prvním kole lidového hlasování s podporou 4,8 milionu voličů.

Byl to výsledek, který dotlačil pana Le Pena do druhého kola proti úřadujícímu prezidentovi Jacquesu Chiracovi. Pan Chirac, který se obával extremismu pana Le Pena, získal podporu napříč politickým spektrem a objevil se s největším sesuvem půdy v moderní historii Francie – 82 % pro něj, 18 % pro pana Le Pena. Hlas pana Chiraca vzrostl o téměř 20 milionů hlasů od prvního kola – počet pana Le Pena vzrostl o pouhých 700 000.

Výsledek řekl hodně o panu Le Penovi. Mnohé z krajní pravice nadchl rétorikou, která se občas zdála být proti establishmentu, rasistická, antisemitská, xenofobní a radikální, ale která také slibovala, že udělá cokoliv, aby ochránila Francii a Francouze.

Je jasné, že miliony lidí by to podpořily, ale stejně tak jasně bylo mnoho dalších, kteří by udělali cokoli, aby zastavili pana Le Pena, i když by to mohlo znamenat hlasovat pro široce nemilovaného pana Chiraca. „Spíše gauner než rasista“ byl tehdy známý výrok.

Volby poznamenaly kariéru pana Le Pena. V dalších letech jeho podpora klesala. V roce 2011 odstoupil z pozice vůdce a jeho nástupcem se stala jeho dcera Marine Le Penová.

Pan Le Pen pokračoval jako poslanec Evropského parlamentu, ale jeho nekompromisní názory byly stále více v rozporu s změkčujícím přístupem paní Le Penové.

Když se pan Le Pen odmítl omluvit za další antisemitský komentář, byl suspendován a poté vyloučen ze strany, kterou založil. O něco později měla paní Le Penová přejmenovat stranu na Rassemblement National – Národní shromáždění – aby se dále distancovala od stínu svého otce.

Založil novou krajně pravicovou stranu a pokračoval v kampani, ale teď už z něj byla vyčerpaná síla. Bylo tam místo jen pro jednoho Le Pena a paní Le Penová si ho uzurpovala.

Ale vliv jejího otce přetrvával. „Jeho dopad je i dnes velmi velký,“ řekl Dr. Benjamin Biard, politický analytik specializující se na krajní pravici.

„Není to jen Jean-Marie Le Pen. Je zde vliv Marine Le Penové, která stranu také změnila, především její strukturu, její symboly a způsob komunikace. Ve všem ostatním zůstala obecně věrná ideálům Národní fronta, jak ji navrhl Jean-Marie Le Pen, když byla strana poprvé založena.

„Jeho schopnost, hra v jeho charismatu a způsob komunikace, byla velmi inspirativní pro jiné politické organizace v jiných zemích, zejména v Evropě.“

Pan Le Pen přinesl syrové, neomluvitelné názory, které byly pro mnohé nechutné, urážlivé, rozdělující a někdy dokonce nezákonné, ale které také pomohly přetvořit francouzskou politiku.

Užíval si záři reflektorů, mluvil s vášní a užíval si úsměv, vystupování a podávání rukou, zatímco kolem něj vířila bouře. Pan Le Pen byl rozdělující a obtížný, ale také ho nebylo možné ignorovat.