John Prescott, vepřový koláč a já – moje střetnutí se zástupcem vůdce labouristů | Politické zprávy

John Prescott se oháněl vepřovým koláčem na stříbrném podnose, během svého projevu na konferenci labouristů v roce 1995 stál na pódiu a zařval: „Lži, lži! Porky koláče!“

Byl to určující okamžik mého bouřlivého 40letého vztahu se vznětlivým, vznětlivým bývalým stevardem Cunardem, který se stal nejdéle sloužícím místopředsedou vlády Británie.

Předmětem jeho hněvu byla moje úvodní stránka v denním deníku Daily Express pod titulkem: „Prescott se rozčiluje nad novým pohrdáním. Blairův zástupce byl předán kvůli rozhovoru v rádiu.“

Nejnovější politika: Varování kvůli válce na Ukrajině

Příběh začal: „John Prescott včera večer ‚plival krev‘ při dalším ponižujícím urážce Tonyho Blaira a jeho nejbližšího kruhu.

„Poslanec labouristů prý zuřil, že místo něj vystoupí v hlavním závěrečném rozhovoru BBC přítel pana Blaira Peter Mandelson.“

Předchozí večer jsem se dvěma kolegy z Daily Express povečeřel v mořské restauraci Brighton’s English s Blairovým spojencem Jackem Strawem, tehdejším tajemníkem stínové domácnosti.

Poslal jsem jen asi půl tuctu odstavců, ale kancelář zavolala a požadovala další kopii, protože chtěli oprášit příběh. Tak jsem zavolal dalších 10 odstavců od English’s – zpět, když novináři mluvili se svými články do telefonu kopírce.

Pan Straw za mnou druhý den přišel a řekl, že lidé, kteří nás viděli jíst, si mysleli, že je zdrojem. Nebyl, uklidňoval jsem ho! Byl to labouristický poslanec, který byl blízkým spojencem pana Prescotta.

Ve svém konferenčním projevu se mě pan Prescott pokusil předvolat na pódium, aby mi byl předložen vepřový koláč. Odolal jsem pokušení. Ale neskončil.

Po svém projevu, s televizními štáby Sky News a Newsnight v závěsu, přišel do tiskové místnosti, aby se mnou demonstroval. A skutečně mi dal vepřový koláč.

Přečtěte si více:
John Prescott umírá ve věku 86 let
Co se labouristé naučili od Prescotta

Následující den jsem v Daily Express pod titulkem „To je koláč na obloze, Johne“ napsal: „Nejdřív mi dovolte, abych vyjádřil svůj zájem. Jsem fanouškem místopředsedy labouristů Johna Prescotta.

„Během let na mě křičel, nadával mi a jednou mě šťouchl do hrudi na chodbě výboru sněmovny.“

Až do jeho smutné smrti jsem zůstal fanouškem. A když jsme se naposledy potkali, ve Sněmovně lordů, když se jeho zdravotní stav zhoršoval, mi řekl: „Vždycky to říkáš, jak to je, Jone.“

Poněkud překvapeně jsem odpověděl: „Neříkal jsi to vždycky, Johne!“ Ale očividně starý válečný kůň ve stáří změkl a byl připraven odpustit, ne-li zapomenout.

Před sporem v roce 1995, kdy byl pan Prescott členem stínového kabinetu Neila Kinnocka, jsem mu často volal o nabídku pro noviny, pro které jsem pracoval před Daily Express.

Často řídil jeden ze svých legendárních „dvou Jagů“ a začal tím, že mě nadával a stěžoval si na „váš zasraný papír“, než nakonec řekl: „Co chceš vědět.“

Když Bryan Gould v roce 1992 odstoupil ze stínového kabinetu Johna Smitha kvůli politickému střetu mezi levicí a pravicí, zeptal jsem se pana Prescotta, zda také plánuje rezignovat.

„Nebuď hloupý!“ odpověděl bez obalu. Možná byl otevřený a bojovný. Byl ale také pragmatik, což měl dokázat za 10 let ve funkci místopředsedy vlády.

K našemu poslednímu střetu, než se uklidnil, došlo, když se v roce 2012 neúspěšně stal policejním a kriminálním komisařem Humberside, o kterém jsem informoval pro Sky News.

Po jeho porážce jsem se ho zeptal – ne bezdůvodně, pomyslel jsem si – jestli teď půjde do důchodu. „Do důchodu? Do důchodu!“ křičel na mě. Ale později to udělal, když jeho zdraví začalo selhávat.

Potěšilo mě, když se mnou mluvil přátelsky, když jsme se naposledy setkali. Na rozdíl od některých vysokých politiků koneckonců nepatřil k těm, kteří by snášeli zášť.

A co se stalo s vepřovým koláčem? Vzal jsem to zpět do kanceláře Expressu a předložil jsem to poněkud zmatenému siru Nicholasi Lloydovi, redaktorovi. My jsme to ale nejedli.

Koláč měl koneckonců legendární status. Stejně jako John Prescott.

Jeho podobného už nikdy neuvidíme.