„Kam půjdu s dětmi?“ Matka tří dětí zůstala bez domova poté, co nahlásila výhrůžky policii | Zprávy ze Spojeného království

Zatímco matka tří dětí Danielle tlačí dva kočárky po ulici v jižním Londýně, její jediná myšlenka je, kde budou dnes v noci všichni spát?

21letá dívka, jejíž všechny děti jsou mladší pěti let, měla obecní dům v Southwarku, ale musela se odstěhovat, protože čelila hrozbám násilí.

„Nevěděl jsem, že jít na policii skončí tím, že budu bez domova,“ říká.

Danielle se zlomeným srdcem a panikou, která nemá kam jít, je v parku se svými třemi dětmi – dvěma dcerami ve věku jeden a čtyři roky a svým dvouletým synem.

„Je mi to tak líto, přála bych si, aby to všechno bylo lepší,“ říká jim. Její nejstarší svírá plastovou hračku a ptá se, kdy jdou domů.

„Už nemáme domov,“ odpovídá Danielle. Už před ní nemůže skrývat pravdu.

Danielle, která má dlouhé tmavé vlasy a má na sobě nafouknutou bundu, přechází sem a tam, mobilní telefon má přitisknutý k uchu, dělá řadu zoufalých telefonátů a prosí o pomoc.

„Kam půjdu s dětmi,“ ptá se bytového úředníka. „Nemám kam jít.“

V tuto chvíli je kolem 15:00 a kanceláře zastupitelstva se brzy zavřou. Když jí umírá telefon, Danielle, která nyní sedí na lavičce a její nejstarší dcera utěšuje své sourozence v kočárku, se rozpláče.

Její příběh je příkladem národní bytové krize, kde v současné době více než 150 000 dětí v Anglii žije v dočasném ubytování.

Je těžké si představit někoho zranitelnějšího; 21letá, ohrožená násilím, sama pečovatelka, matka tří dětí. Pokud propadla sítí, tak koho to chytá?

Zpočátku za ni rada Southwarku platila, aby měla dočasné ubytování jinde.

Ale věci se změnily, když je policie informovala, že je pro ni příliš nebezpečné vrátit se do čtvrti.

„Sedět tam a říct čtyřleté holčičce, že nemůžeme jít domů, protože nemáme domov, to jako mámu velmi znepokojuje, protože jsem ji přivedl na tento svět, abych ji miloval, chránil, dej jí domov a jako máma jí říkám, že to teď nemůžu udělat, láme mi to srdce, ale vím, že to není moje chyba,“ řekla Sky News.

„Minulé úterý mi zavolali, že už mi nemohou financovat ubytování, protože policie řekla, že už není bezpečné vrátit se zpět do Southwarku, takže mi nedluží povinnost se postarat.“

Rada jí poslala e-mailem dopis, který naznačoval, že se stala bezdomovcem pro její vlastní ochranu. V dopise jí bylo nařízeno, aby se dostavila k jinému „místnímu úřadu pro bezdomovce, aby hledala přesídlení mimo Southwark,“ stálo v něm. „Je to z důvodu osobní ochrany vás a vašich dětí.“

Dopis ze dne 30. září vysvětlil, že její současné ubytování skončí 9. října.

Ale když se Danielle obrátila na jinou radu, chtěli od Southwarku další podrobnosti. Mezitím její majitel řekl, že Southwark přestal platit, a tak ji vystěhoval a vyměnil zámky.

„Jdeme jen tak ve smyčce a mezitím jsme já a moje děti bez domova a zdá se, že to nikoho nezajímá,“ řekla nám, když jsme ji 10. října našli.

„Nechrání mě ani moje děti, vystavili nás ještě většímu riziku, ale nezdá se, že by to uznali.“

Když spolu sedíme na lavičce v parku, zavolá úředník z Southwarku, aby potvrdil, že i když je na ulici, neprodlouží dočasné ubytování. Osoba na telefonu říká, že to bylo rozhodnutí vedení.

V tuto chvíli zavoláme tiskovou kancelář Southwarku a získáme velmi odlišný tón a pocit, že situace není přijatelná.

Po nervózním čekání je Danielle pozdě odpoledne sděleno, že se může vrátit do svého dočasného ubytování.

Ale zatímco byla Danielle na ulici, vzala své dítě na rutinní očkování a byla označena dětskou sociální službou, což jí přidělává starosti.

„Vím, že jsem dobrá máma,“ říká. „Doktorka si mohla myslet, že mám špinavé nehty nebo nevypadám jako normální člověk, ale musí to pochopit, ten den jsem neměl kam jít.

„Neměl jsem klíče, neměl jsem kde bydlet. Žil jsem z černé tašky v dědově kůlně. Tak, co očekáváš?“

V prohlášení nám radní Sarah King ze Southwarku řekla: „Pro Danielle a její děti to byla velmi tísnivá situace a doufám, že se jí alespoň ulevilo, že je nyní v bezpečném ubytování. Budeme pracovat na vyřešení jejího bydlení. situaci trvale a nadále ji podporovat, dokud se tak nestane.“

Rada, do které se ucházela, nám řekla, že se domnívají, že problém nyní řeší Southwark.

Přečtěte si více:
Počet dětí v dočasném ubytování je rekordní
Výdaje na dočasné bydlení pro lidi bez domova v Londýně prudce rostou

Bytový právník Simeon Wilmore řekl Sky, že se s podobnými věcmi setkal „mnohokrát“ a věří, že se obě rady chovaly špatně.

„Southwark měla být v kontaktu s přijímající stranou nebo přijímajícím místním úřadem a měla by být více řízená a strukturovaná a ona by měla být v centru rozhodování,“ řekl.

„Pokud mají důvod se domnívat, že by mohla mít nárok na prioritní potřeby, pak nastupuje povinnost péče. Musí se přizpůsobit.“

Problém je v tom, že rady vyčerpaly domovy. Jen v Southwarku je na čekací listině městské části 17 700 lidí, což je téměř trojnásobek čísla před pěti lety.

Zastupitelstva utratí v průměru 1 % svého rozpočtu na dočasné ubytování, ale průzkum Sky News zjistil, že 30 rad utratí 10 % nebo více, přičemž některé utrácejí přes 20 % svých celkových rozpočtů na bezdomovectví. Jde o obecní peníze, které jdou soukromým pronajímatelům.

Adam Hugg, vedoucí bydlení v Asociaci místní správy, říká, že počty lidí, kteří potřebují podporu, „jdou přes střechu“ a nedostatek dostupných domů „vytváří skutečnou výzvu“.

Říká, že je potřeba dlouhodobých investic do výstavby více obecních domů a také reformy dávek na bydlení, aby se zajistilo, že ve svých domovech zůstane více lidí.

Danielle má ve svém dočasném bytě, který má obyčejné bílé stěny a na podlaze televizi, jen málo domácího pohodlí. Jejím přáním je místo, které by si mohla vyrobit vlastní a vymalovat stěny ložnice své dcery narůžovo.

Na poličce má halloweenské ozdoby, zatímco v rohu obývacího pokoje je dlouhá krabice s vánočním stromečkem. Nahoře je ještě nevyplněný dětský seznam přání pro Ježíška, zatímco opodál leží balíček červenobílých cetek a plechovka sněhového spreje.

„Tohle jsou všechny moje malé vánoční kousky, které budu dělat s dětmi, až budeme mít konečně domov,“ říká Danielle, ale stále netuší, kdy by to mohlo být.

„Řekli mi, že tu na Vánoce nebudu,“ říká. „Takže nevím, kde budu. Jen doufám, že to nebude na ulici.“

Zdá se, že bytová krize dosáhla bodu, kdy ani extrémní zranitelnost není zárukou pomoci.

Rady chtějí bezpečnější dlouhodobé vládní financování, aby mohly postavit více domovů, ale vzhledem k tomu, že více dětí než kdy jindy žije v dočasném ubytování, jde o chronický celostátní problém, jehož řešení bude trvat déle než jedny Vánoce.