Lékaři v Libanonu se bojí o své životy, protože prší bomby | Světové zprávy

Lékaři v jedné z největších nemocnic v jižním Libanonu říkají, že se po sérii útoků v okolí během několika dní bojí o život.

Polovina zaměstnanců už odešla. Ostatní se do budovy nastěhovali a posledních deset dní bydlí v nemocnici.

„Víte, je těžké pracovat ve strachu,“ říká nám doktor Mohammad Taoube, který je vedoucím pohotovostní reakce nemocnice (ER).

Dodává: „Za prvé se bojím o svou bezpečnost a o bezpečnost své rodiny, protože tam není žádné bezpečné místo. Libanon teď.“

Nejnovější Izrael-Írán: V Bejrútu slyšet výbuchy

Nemocnice nedávno zaznamenala tři blízké útoky, včetně jednoho, který dopadl mimo pohotovostní oddělení, zablokoval její vchod a zranil zraněné, o které se právě starali zaměstnanci pohotovosti.

„Byli zraněni dvakrát,“ říká jeden lékař. „Jednou od bomb na jejich domě a pak tohle, když se chystali odejít.“

Zdravotníci se domnívají, že útoky v okolí je mají vyděsit, aby opustili nemocnici nebo ji opustili.

Dr Abdul Nasser, který je všeobecným chirurgem v nemocnici (kterou z bezpečnostních důvodů nejmenujeme), nám říká, jak se obává, že útoky, které se stále blíží, jsou záměrnou taktikou.

„Jakmile lékaři odejdou, nikdo v mém městě nezůstane,“ říká doktor Nasser. „A jakmile lidé odejdou, je velmi těžké se vrátit.“

Dále naléhá na svůj lékařský personál, aby zůstal na místě a pokračoval v práci. „Vojáci nemohou opustit bitvu… stejně tak lékaři a sestry musí zůstat v nemocnicích. Nechci, aby někdo odešel. Musíme zůstat.“

Dr Nasser je veteránem ze tří předchozích válek. Říká nám: „To je nejhorší a bude to ještě dlouho trvat.“

Pokračuje: „Nikdy předtím jsem neodešel. Nikdy jsem neopustil nemocnici v předchozích válkách.“

„Ano, bojím se,“ přiznává. „Ale snažím se být pozitivní a pokračovat ve svém životě a dělat jen to, co musím.“

Nemocnice za posledních čtrnáct dní přijala asi 1500 válečných zraněných.

Už nefungují jako před válkou, ale jsou jedním z klíčových nouzových středisek pro oběti, z nichž někteří jsou evakuováni z frontových linií přímo u hranic.

Přečtěte si více:
Kde íránské rakety zasáhly Izrael
V Libanonu zahynulo osm izraelských vojáků

Pětičlenná rodina je jako poslední přivezena z pohraniční vesnice Alma al Chaab. Nejmladší, devítiletá Mariam, se svíjí bolestí, když za ní přijíždíme s doktorem Nasserem.

Seděla se svou matkou a sourozenci, když na dům dopadla raketa.

„Všechno na mě spadlo,“ říká. Levou nohu má obvázanou až ke kyčli.

„Má dvojitou zlomeninu a je přišpendlená,“ říká nám doktor Nasser. „Má zlomenou ruku a má několik ran.“

Opodál stojí její starší bratr. Stále má na sobě zakrvácené oblečení – zaprášené a poseté velkými skvrnami krve.

Je mu 19 a stále se vzpamatovává z toho, co se stalo. „Je to velký šok. Ještě nikdy se nám nic podobného nestalo,“ říká.

Oběti, se kterými se musíme vypořádat nejvíce, jsou ženy a děti, říkají nám zdravotníci.

„Je těžké vyrovnat se s bolestí dětí,“ říká doktor Taoube. „Velmi, velmi těžké. Doufám, že to nikdy neuvidíš. Doufám, že ostatní lékaři se s tím nikdy nebudou muset potýkat. Je to velmi těžké.“

Dr Hussam Telleih dodává: „Necítíme se bezpečně, pacienti se necítí bezpečně… oni (Izraelci) říkají, že v nemocnici nebo v jejím okolí jsou rakety nebo bomby z Hizballáhu, ale to není pravda… to vše popíráme. věci.“

Mnoho měst a komunit v jižní oblasti se vyprázdnilo – s odhadem libanonské vlády asi milion lidí je v pohybu a ze svých domovů – největší vysídlení v historii země.

Ale stále existuje mnoho civilistů, kteří nemohou nebo nechtějí opustit své domovy.

„Proč bych měl odejít?“ říká Mohammad Halawi. „Je to něco jako kolektivní trest. Tvrdí, že se zaměřují na konkrétní lidi, ale všechny zabíjejí.“

Stojí ve zničeném bloku, který kdysi ubytovalo 32 členů své rodiny v pěti samostatných bytech. Říká nám, že si myslí, že cílem mohl být dům hned za jeho.

Jeho soused byl příznivcem Hizballáhu, ale věděl o něm jen velmi málo dalšího. On a jeho osmičlenná rodina včetně dětí byli při útoku zabiti. Více než tucet dalších domů bylo zničeno.

Mladá manželka jeho synovce Anwar zemřela a zanechala po sobě dvě batolata. Její manžel byl v práci, takže přežil. Několik dalších členů rodiny zůstalo zraněno.

Váleční ranění v nemocnici jsou co nejrychleji stabilizováni a v případě potřeby je provedena nouzová operace.

Ale pacienti jsou poté evakuováni do jiných oblastí považovaných za relativně bezpečnější, jako je Bejrút.

Najít bezpečné místo v Libanonu je však stále náročnější.

„Nemají srdce, morálku ani lidskost,“ říká nám další zraněný muž v nemocnici s hlavou svázanou obvazem.

„Kdyby zasahovali vojenské cíle, zůstali bychom zticha,“ řekl Oussama Najdi, který pocházel z Deir Kanoun. „Ale zasáhli náš dům – a my mezi sebou nemáme ani jednu malou pistoli.“

Alex Crawford podává reportáž z jižního Libanonu s kameramanem Jakem Brittonem, specializovaným producentem Chrisem Cunninghamem a libanonskými producenty Jihadem Jneidem a Sami Zeinem.