V 90. letech se Anat Saban připojila k hnutí matek, které povstalo na protest proti poslání jejich synů bojovat v první izraelské válce proti Hizballáhu v Libanonu.
„Byli jsme obviněni, že jsme mysleli z našich lůn,“ řekla Sky News. Její syn sloužil v Libanonu od roku 1996 do roku 1997.
„(Ale) Myslím, že naší výhodou je, že kromě myšlení z hlavy myslíme i z lůna.“
Poklidné demonstrace takzvané skupiny Čtyři matky pomohly vyvinout tlak na tehdejší vládu, aby v roce 2000 konečně stáhla izraelské jednotky od svého severního souseda.
Nejnovější Blízký východ: syrské hlavní město „zasáhly izraelské rakety“
O více než dvě desetiletí později však Anat, s botami na zemi v Libanonu, ve věku 76 let, říká, že je ohledně mise opatrná a bojí se o jejich bezpečnost.
Po válce už ale není úplně proti 7. října zvěrstva Hamasu v jižním Izraeli ji loni vyděsilo, že by Hizballáh mohl zahájit stejný druh přeshraničního běsnění jako ona na severu – pokud nebudou militanti zastaveni.
„Obávám se, že pocházejí z tunelů, s padáky, něco, co je mimo naši kontrolu,“ řekla. „Strach je tak hluboký, že nevím, jestli se z něj dokážu vzpamatovat.“
„Domov je nejkrásnější místo“
Teror ji a desítky tisíc dalších Izraelců přiměl před rokem opustit své domovy napříč severním Izraelem.
Anat nyní žije v pronajatém bytě se svým manželem v Tel Avivu a není si jistá, zda se někdy bude cítit dostatečně bezpečně, aby se vrátila do svého rodného města Shlomi.
„Bojím se. Ptám se sám sebe: ‚Jak se dostanu domů? Jak budu moci sedět doma a cítit se v klidu?’… Během tohoto období jsem se naučil neplánovat dopředu, jen nejbližší budoucnost , den za dnem je to jediný způsob, jak přežít.“
Na otázku, co jí z domova nejvíc chybí, odpověděla: „Příroda… Ráno jsme se probudili, prošli se lesem, koukali na květiny, tři minuty autem na pláž. Je to nejkrásnější místo .“
Izrael tvrdí, že zasáhl vůdce Hizballáhu– Sledujte
Sky News cestovala do Shlomi, aby navštívila dům, který musela Anat opustit.
Její město v severozápadním Izraeli leží blízko pobřeží Středozemního moře a sdílí hranici s Libanonem.
Klikaté bílé stěny se táhnou do kopcovitého terénu a označují dělicí čáru mezi oběma národy.
Tato oblast byla kdysi živou komunitou, ale většina obyvatel uprchla kvůli válce a nechala kočky hlídkovat v ulicích.
👉 Kliknutím se přihlaste k odběru Sky News Daily, ať máte své podcasty odkudkoli 👈
Na převážně opuštěné obytné silnici jsme našli Anatin dvoupatrový dům orámovaný citroníkem. Okna byla zavřená jako většina okolních domů.
Najednou, když jsme stáli venku, jsme zaslechli zvuk válečného letadla nad námi a pak prasknutí výbuchu poblíž.
Běželi jsme se schovat vedle domu, než jsme se odvážili zpátky ven.
U hraniční zdi, která je jen pár set metrů od Anatových vstupních dveří, bylo vidět, jak se do vzduchu valí bílý kouř – nejostřejší možná připomínka toho, že toto město je ve válečné zóně.
Ve stejné ulici jsme spatřili ženu s manželem, jak se zastavili před jejich domem, aby vyzvedli nějaké oblečení.
Iris Uzana (55) řekla, že loni také uprchli ze sousedství.
V zemi, která má brannou povinnost, všichni tři její synové v současné době slouží v armádě, včetně jednoho, který byl zraněn v boji proti Hamásu v Gaze.
„Velmi těžko. Nejsi klidná,“ řekla o svých pocitech matky s dětmi, které bojují ve válce.
„Prvních šest měsíců jsem nemohla s nikým mluvit, nemohla jsem spát, nemohla jsem nikoho poslouchat… Nepřála bych si, aby žádná matka v Izraeli cítila to, co jsem cítila já. Je to hrozné.“
Na otázku, zda operaci podpořila, i když její synové riskovali životy pro svou zemi, Iris odpověděla: „Ano, samozřejmě. Je to v náš prospěch, abychom se mohli vrátit domů bezpečně a v klidu.“
Den poté, co jsme Shlomi navštívili, však bylo město prohlášeno za součást rozšiřující se uzavřené vojenské zóny – znamení, že válka se rozšiřuje na prahu Anat a Iris.
Source link