„Udusilo se do ticha“: Proč se tak málo černých obětí domácího zneužívání cítí schopno mluvit | UK novinky

Nefertiti si pamatuje poprvé, kdy byla sexuálně napadena.

Bylo jí pouhých 11 let, když ji políbil člen rodiny. „To byl můj první polibek,“ říká.

Vzpomíná si, že byla šokována zmrazena.

„Trvalo mi to tolik. Bylo to děsivé. Stále jsem se ptal, proč já?

„Nemohl jsem nikomu říct, protože jsem se bál, že mi nikdo nevěří. Začal jsem se nenávidět.“

Druhý incident přišel ve věku 13 let – tentokrát zahrnoval rodinného přítele do auta.

„Sedí v autě a jde na převodovou hůl, ale jeho ruka sklouzne po stehně,“ vzpomíná.

Nefertiti (ne její skutečné jméno na ochranu její identity) říká, že během incidentu „tlačila“ a „boje“, ale pamatuje si, že si myslí: „Co je to o mně? Proč si lidé myslí, že mají právo mě nerespevnit?“

„Vzali mi veškerou tu nevinnost, a to mě přimělo nenávidět se ještě dále,“ dodává.

Z těchto děsivých vzpomínek vyplynulo, že celoživotní sporadické incidenty zneužívání, které ovlivnily její charakter a identitu.

Dokonce uvažovala o ukončení svého vlastního života.

„Plakala jsem, bojoval jsem, ztratil jsem úctu, prostě mi to bylo jedno,“ říká.

Nefertiti se cítil udušený do ticha. Jako černošská žena říká, že se necítila schopná mluvit nebo svěřit nikoho, kdo má autoritu, kvůli obavám, že by neměla věřit.

Oběti se obávají „nebude s nimi zacházeno spravedlivě“

Mluvení je pro každého přeživšího zneužívání obtížné. Tento problém je však v některých komunitách akutnější, kde existuje hluboká nedůvěra.

V Anglii a Walesu mají černé ženy častěji zažít domácí zneužívání než kterákoli jiná etnická skupina – s postiženým 33,1%, podle Úřadu pro národní statistiky.

Výzkum jediné specializované charitativní organizace pro domácí zneužívání ve Velké Británii pro černé ženy, Sistah Space, zjistil, že 97% žen nevěří, že by se s nimi zacházelo spravedlivě policií nebo podpůrnými službami, pokud by ohlásily své zkušenosti.

Charitativní organizace se sídlem v Londýně zkoumala více než 2 200 žen, které se staly oběťmi domácího násilí, a zjistila, že 76% uvedla, že se cítí neschopné promluvit nebo uniknout.

Mezi důvody citovali strach z toho, že byli posuzováni nebo stereotypní jako černošská žena, strach z toho, že nevěří, a strach z odvetných opatření od násilníka.

Ngozi Fulani, generální ředitel charitativní organizace, říká, že když byly oběti neviditelné zneužíváním i systémovým zanedbáním, může být skutečně „viděním“ prvním krokem ke svobodě.

Prostory, kde se černé ženy vidí, jak se odrážejí u těch, kteří je podporují, je důvod, proč je ženská útočiště pouze pro ženy z afrického a karibského dědictví, říká paní Fulani.

„To je něco, co pokud to nemáme, černé ženy postižené domácím zneužíváním budou i nadále traumatizovány, duševně, fyzicky, duchovně, jinak,“ dodává.

„Hluboká nedůvěra“

V reakci na zjištění, metropolitní policejní zástupce asistent komisaře Dr. Alison Heydari – programový ředitel akčního plánu policejního závodu – uvedl, že čísla byla „ostře připomenutí hluboké nedůvěry v naší službě“.

„Musíme i nadále řídit projekty a vylepšení, které přestavují důvěru a zajistí, aby oběti domácího zneužívání a jiných zločinů v nás věřily, abychom je podpořili,“ dodala.

Dr. Heydari řekl, že „pozitivní práce“ se odehrává v policejních silách, ale „je třeba udělat více“.

„Jsme odhodláni pracovat napříč policií, abychom zajistili, že každá oběť domácího zneužívání dostane podporu, kterou potřebují, a že pachatelé jsou postaveni před soud,“ dodala.

Nefertiti našel radu a pohodlí v charitě a chce, aby si ostatní přežili, aby si pamatovali pomoc.

„Kdybych měl tuto podporu, když jsem byl mladší, věci by pro mě byly jiné,“ říká.

„Přicházím sem, jsme rodina. To je pro mě nejlepší způsob, jak to popsat.

„Pro ženy tam venku, přijďte se podívat na sebe. Pokud chcete mluvit, můžete si promluvit. I když si jen chcete sedět v rohu, někdo s vámi bude sedět, takže nebudete sami.“

Každý, kdo se cítí emocionálně zoufalý nebo sebevražedný, může zavolat Samaritans o pomoc na 116 123 nebo e -mailem jo@samaritans.org ve Velké Británii. V USA zavolejte na pobočku Samaritans ve vaší oblasti nebo 1 (800) 273-Talk.