V Gruzii se lidé obávají, že skončí jako Ukrajina, protože vláda se přiklání k Rusku | Světové zprávy

Levan sedí ve svém velmi starém autě a usmívá se na nás sněhem, oči mu třpytí a baví ho naše nepohodlí. Do tohoto koutu Gruzie moc lidí nejezdí a dnes se kolem nás válí sníh.

Je kousavá zima a velký toulavý pes na nás zírá s lehkým nádechem hrozby. Vítejte v destinaci Brotsleti.

Jsme jen pár kilometrů od jedné z nejvýznamnějších hranic kontinentální Evropy. Podél silnice je silně opevněný kontrolní bod, který chrání vstup do Jižní Osetie, gruzínského regionu, který byl před 16 lety anektován Ruskem.

Touto malou vesnicí projížděly ruské tanky; přistály rakety; vojska vpochodovala dovnitř.

V průběhu pěti dnů jednostranného konfliktu Rusové převzali kontrolu, stanovili hranice a tvrdili, že Jižní Osetie se stala nově nezávislou republikou.

Málokdo tomu skutečně věří, v neposlední řadě proto, že v Jižní Osetii jsou stále rozmístěny tisíce ruských vojáků, kteří tiše zastrašují Gruzínce na druhé straně hranice.

Levan zde žije celých svých 67 let a má ošlehaný obličej, který se hodí k těžkému životu. Říká si rolník a říká mi, že jeho autu, Volze, je 63 let.

Zanechal mu ho jeho otec a Levan ho používá každý den. Mělo by to být v muzeu; místo toho je to tady, buší pryč sněhem a výmoly, stále v jednom kusu magnólie.

„Bývalo tady 25 vesnic,“ říká a mává směrem k hranici. „Teď jsou pryč. Peníze z těch 25 vesnic tu kolovaly.“

Rozhlédne se po skrovném shluku obchodů kolem nás a pokrčí rameny. „Vždycky slyšíte výstřely. Pořádají vojenská cvičení v bývalých gruzínských vesnicích. Je tam střelnice a střílí se tam.“

„Nestal se žádný incident, kdy by stříleli odtamtud až sem, ale stále máte pocit strachu.“

Jedeme až k hranici a vidíme přechod. Je to mohutná sbírka opevněných budov a kamufláží, ale sotva jsme se přiblížili, přistoupil k nám strážce a řekl, abychom se otočili. Kolem nás pak začne pronásledovat policejní auto. Nervy jsou v této oblasti plné.

Za ta léta od ruské invaze se toho tolik změnilo, ale nyní se Gruzie ocitá zpět ve stavu změny.

Ze strachu z další ruské agrese byla země po dlouhou dobu tlačena vlnou podpory vstupu do EU a NATO. Průzkum naznačuje, že většina Gruzínců o to stále chce usilovat.

Nyní ale vládnoucí strana tento nápad zchladla.

Gruzínský sen vytvořil a následně financoval multimiliardář Bidzina Ivanišvili, který vydělal své peníze v Rusku a je s okázalým širokým náskokem nejbohatším mužem v Gruzii. Jeho strana byla v čele posledních 12 let a rozhodla se, že užší vazby se Západem už nejsou dobrý nápad.

Místo toho Gruzínský sen nejprve představil zákon o „zahraničních agentech“, který se nápadně podobá represivní legislativě zavedené v Rusku. Strana poté vyhrála všeobecné volby, které byly široce kritizovány jako zmanipulované mezinárodními pozorovateli, evropskými zeměmi a gruzínským prezidentem. Nyní odložila všechna jednání o vstupu do EU.

„Je jasné, že současné gruzínské vedení, rétorika, kterou používají, volby, které činí, se přiklánějí k Rusku,“ říká Olesya Vartanyan, expertka na bezpečnost a konflikty v regionu.

„Se začátkem ukrajinské války to bylo zjevnější, když se Gruzie rozhodla nepřipojit se k některým ze sankcí, které Západ uvalil na Rusko.

„Ještě víc, Gruzie udělala všechno možné, aby se distancovala od Západu, a tím se postavila na stranu Ruska. Myslím, že zájmy Ruska a Gruzínského snu se shodují.“

Protesty se staly běžným jevem mimo gruzínský parlament.

Hněv, zejména mezi liberálnějšími voliči v Tbilisi, překynul. Viděli jsme mnoho protiruských hesel vymazaných na mnoha zdech a mluvili jsme se spoustou lidí, kteří si mysleli, že nová vláda přijímá rozkazy z Moskvy. Všechny opoziční strany nový parlament bojkotovaly.

Ale jsou jiní, kteří si myslí, že provokovat Rusko flirtováním s užšími vazbami se Západem je hloupé.

Jejich logiku podnítily plakáty vytvořené organizací Georgian Dream během voleb, na nichž byly obrázky devastace na Ukrajině spolu s návrhem, že by to mohla být další Gruzie.

„Posouváme se směrem k Evropě a Rusko nám vyhrožuje bombardováním; směřujeme k Rusku a Evropa nám vyhrožuje slovy „nedáme vám najíst, nepomůžeme vám“,“ říká Marina Bachia, která provozuje stánek na trhu hlavní město.

„Jsme jen malý národ,“ dodává Marina. „Kdo nám může pomoci, měl by. Ale nikoho to nezajímá.“