Nahoře na střeše nemocnice sv. Terezie můžete vidět, jak blízko je tato válka.
Přímo přes ulici je Dahieh, jižní předměstí Beirut který je ovládán Hizballáh.
Asi 200 metrů odtud stále stoupá kouř z náletu minulou sobotu. Bytový dům byl srovnán se zemí. A nebylo to ani nejbližší místo, které bylo nedávno zasaženo.
„Jsou to obrovské bomby,“ říká Elie Hachem, ředitel nemocnice.
„Takže, i když nemocnice není zaměřena přímo, způsobuje velké škody.“
Jeden úder, který zasáhl 3. října, byl jen 80 metrů daleko.
„Museli jsme vzít miminka do inkubátorů s lahvemi kyslíku a seběhnout dolů do kaple.
„Je tu varování, ale je to 15, 20 minut na evakuaci celé nemocnice, takže jsem se ve zlomku vteřiny rozhodl a naštěstí to bylo dobré rozhodnutí. Žádné zranění.“
Při pohledu na Dahieh je to město duchů, ověnčené prachem.
Byl domovem pro statisíce lidí. Ale každý, kdo mohl, se dostal ven.
Stávky jsou však stále smrtící.
Deset minut jízdy po silnici bylo před týdnem zabito 18 lidí při útoku poblíž jiné nemocnice.
St Therese běží s omezeným počtem zaměstnanců, ale stále funguje.
„Jak můžeš odejít?“ ptá se 33letý Hachem. „Lidé vás potřebují, lidé potřebují nemocnice.
„Z obchodního hlediska je pro mě mnohem lepší zavřít obchod a odejít. Ale to nemůžeme udělat. Máme povinnost sloužit.“
Uvnitř jsou některé místnosti, které nejsou kritické, stále poškozené. Hlediště je poseto dráty a střešními panely, na podlaze je rozbité sklo.
Ostatní pokoje byly opraveny co nejrychleji.
V kuchyni jeptišky, které zde pracují desítky let, stále podávají jídlo pro personál a pacienty.
Přečtěte si více:
Naim Kassem – nový vůdce Hizballáhu‚
Tohle je naše země, zasloužíme si to
Charita požaduje, aby Spojené království evakuovalo kriticky nemocné děti z Gazy
Ale není snadné zde pracovat, jak říká sestra Sandra Hassounová.
„Určitě se bojíme. Nikdo se nebojí. Ale spoléháme na Boha a děláme svou práci, protože život pacienta je důležitější než ten náš,“ dodává.
Měsíc války si vybral svou daň. A jsou připraveni na další údery. Pytle s pískem chrání okna pohotovosti.
„Teď stále jedeme,“ říká Hachem. „Můžeme v tom chvíli pokračovat, ale ne moc dlouho. Ne navždy.“
Source link