Podle průzkumu Královské dobrovolné služby (RVS) více než třetina lidí, kteří se starají o své blízké s demencí, dostává po stanovení diagnózy malou nebo žádnou podporu.
Zdá se, že více než pětina říká, že jejich situace je přiměla přemýšlet, zda život stojí za to žít.
Když 84letá matka Pam Nuttall Jenny v roce 2022 obdržela odloženou diagnózu Alzheimerovy choroby COVID, pochopitelně to změnilo jejich životy.
Paní Nuttallová se stala jednou z téměř šesti milionů neplacených pečovatelek ve Spojeném království a byla šokována nedostatkem podpory, které se jí dostalo.
„Jsi jen trochu otupělý, víš, snažíš se tu diagnózu přijmout. Nějak se prohrabáváš a já jsem nevěděla, kam se obrátit,“ říká.
„Chvíli jsme přiměli tým duševního zdraví a pak jsme měli nějaké skutečné sestry.
„Ale těch prvních pár měsíců, řekněme šest měsíců, jsem pravděpodobně nic nedělal, protože jsem nevěděl, co mám dělat.“
Tento nedostatek podpory zdůrazňuje nová zpráva Královské dobrovolné služby (RVS), která ukazuje, že více než třetina těch (37 %), kteří pečují o své blízké s demence po diagnóze jim není nabízena žádná podpora.
Na základě údajů z celostátního průzkumu mezi více než 2 000 lidmi zpráva ukazuje, že 40 % dotázaných uvedlo, že se cítí „zlomeno srdcem“, více než čtvrtina se cítí izolovaná (27 %) nebo neschopná situaci zvládnout (26 %) a více než pětina dotázaných respondenti (22 %) uvedli, že je jejich situace dokonce přiměla zvážit, zda život stojí za to žít.
Charitativní organizace RVS se snaží pomoci překlenout tuto mezeru v poskytování více než 60 aktivit pro demenci a podpůrných skupin ve 12 britských regionech.
Zaměstnanci dobrovolníků zajišťují akce, aktivity a některé tolik potřebné oddechy pro pečovatele.
Samantha Ward z RVS říká: „Je potřeba hodně podpory pro ty, kteří již dobrovolně tráví svůj čas, ale jsou označeni jako pečovatelé.
„Nedostávají podporu, kterou v tuto chvíli potřebují.
„Takže skupiny, které jsou provozovány Královskou dobrovolnou službou, nebo jiné komunitní skupiny, kde je pro pečovatele jistá úleva, když se jejich milovaný baví jen příjemně, společensky a umožňuje pečovateli dělat jiné věci, je tak cenné.“
Paní Nuttallová jednou týdně na dvě hodiny navštěvuje svou místní skupinu podpory demence RVS v Doncasteru.
Možná se to nezdá moc, ale pro ni a maminku Jenny jsou ty dvě hodiny neocenitelné.
„Je dobré si promluvit,“ říká. „Je dobré dostat všechno z hrudi a mluvit o tom, že je v pořádku, když se necítíš dobře.
„To je něco, co se teď tak nějak učím, protože některé dny můžu navštívit mámu, a když odejdu, můžu jít domů a můžu plakat. Některé dny bych mohl jen plakat. A udělal jsem.“
Její matka má z toho také prospěch, protože najde čas ve skupině povznášející a stimulující.
Přečtěte si více ze Sky News:
Muž, který zapálil ženu, přiznává vraždu
Lidé, kteří přežili útok v Manchesteru, získali 45 tisíc liber poté, co zažalovali konspiračního teoretika
Britská vesnice měla tento měsíc pouhých 12 minut slunečního svitu
Paní Nuttallová říká: „Vidím na ní dramatickou změnu, když se vrátí domů z té skupiny, protože bude mluvit s mým tátou a říká mu: ‚Můj přítel tam byl a já jsem mluvil s tím přítelem a tím přítelem. Dělal jsem to a dělal jsem tamto a hráli jsme bingo.“
RVS říká, že průzkum také ukazuje, že každý čtvrtý člověk říká, že by byl sám ochotný dobrovolně pracovat.
Říká se v ní, že pokud se ozve více lidí, pak by se množství podpory dostupné pro pacienty s demencí a jejich pečovatelé mohlo zvýšit a případně zavést i do jiných měst a měst.
Paní Nuttallová doufá, že tomu tak bude.
„Tato podpora mi změnila život,“ říká. „Každý, kdo žije s demencí nebo se stará o ty, kteří ji mají, by měl mít nárok na tento druh terapie.“
Source link